Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

NABÍDKA
KONTAKT
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Hrádek 36
503 15 Nechanice

Telefon: +420 605 837 097

18IR@email.cz

DŮLEŽITÉ

KALENDÁŘ
Leden 2023
PoÚtStČtSoNe
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Výstrojní součásti uniformy rakousko-uherského vojáka v období 1. světové války

1914-1915 ... UNIFORMA


Pokrývka hlavy:

mužstvo a poddůstojnictvo- standartní soukená čepice M.08 v barvě hechtgrau s koženým kšiltem v černé barvě, vyjímečně i v hnědé/nebarvené. Čepice má zepředu kokardu s iniciály FJI a pod ní 2 knoflíky v "bílé" nebo šedé barvě.

Důstojnictvo- vyšší čepice podobná čepici mužstva, taktéž s dvěmi knoflíky a vyšívanou kokardou, v barvě hechtgrau s černým kšiltem.
U důstojnictva zpočátku konfliktu taktéž kepi. Kepi zpředu zdobila kokarda a zlatě vyššívaná šňůra. Z počátku konfliktu černá nebo hechtgrau, postupně se od černé upouštělo (demaskující prvek)

Blůza:
mužstvo a poddůstojnictvo – blůza M.08 v barvě hechtgrau. Límec byl jednoduchý stojatý, na kterém byla tzkv. egalizace, která dle barvy určovala příslušnost k určitému regimentu (v případě 18IR tmavě červená). Dále na límci byly případně umístěné bílé celuloidové, kovové nebo kostěné hvězdičky, určující hodnost. Mohl se zde nacházet i límcový odznak, určující "specializaci" jedince (např. Kulometčník)

Blůza sestávala z nárameníků - na pravém byl váleček, zabraňující sklouznutí řemene pušky z ramene. Blůza měla 4 kapsy s vykrojenými chlopněmi. Zapínána byla skrytými knoflíky a šňůrou v pase. Tato blůza byla specifická v tom, že záda byla šita z jednoho dílu a byla poměrně krátká – délka blůzy měla sahat maximálně k zápěstí vojáka.

V létě mohl voják použít také letní lněnou uniformu – nejčastěji barvenou modrým odstínem přibližně odpovídající barvě hechtgrau, nebo v přírodní barvě lnu.

Důstojnictvo – důstojnická blůza neměla nárameníky a byla kvalitněji ušita než blůza pro mužstvo. Byla šita v barvě hechtgrau, existovaly také její letní varianty ze lnu.

Plášť
mužstvo a poddůstojnictvo – plášť (mantel) v barvě hechtgrau sahal přibližně těsně pod kolena, byl zapínán dvěmi řadami knoflíků v "bílé" nebo šedé barvě. Na límci se nacházely "paroli" v barvě pluku. Límec šlo sepnout zápinkou a olivkou.
Na ramenou byly nárameníky. Zadní část byla tkzv. Skládaná, stáhnout šla zapínacím dílcem na knoflík. Rukávy byly překládané.

Důstojnictvo – obdobný plášti mužstva, bez nárameníků, na paroli byly našity knoflíky. Někdy také ve stylu tkzv. Pelzrock, kratší, podšitý kožešinou z berana.

Kalhoty
mužstvo a poddůstojnictvo – mužstvo oblékalo rovné kalhoty, tkzv. Pantanoli, které měly dvě přední kapsy. Nosily se s kšandama. Barva byla hechtgrau. Existovala také letní varianta. Kalhoty se u bot sepínaly tkzv. Spinkami, v zimních měsících kamašemi, oboje ze sukna barvy hechtgrau.

Důstojnictvo- rovné kalhoty v barvě hechtgrau. Důstojníci si také mohly obléci tkzv. "rajtky", někdy s podšitými koleny či sedací částí, případně se zúžením pod koleny.

Obuv
mužstvo a poddůstojnictvo – mužstvo nazouvalo kožené kotníkové boty s podkůvkami a hřeby na podrážce. Zavazované byly tkaničkami. Barva byla přírodní nebo černě lakované.

Důstojnictvo – důstojníci měli v této oblasti "volnou ruku", mohli nosit kotníkovou obuv doplněnou koženými holenicemi až ke kolenům, nebo soukromě pořízené vysoké holinky jezdeckého typu.

Spodní prádlo : bílé košile a spodky, tkzv. Podvlíkačky, případně soukromě pořízené košile.

Krk: do pole s šátkem (halstuch) v bledě modré barvě, vzácněji v krémové. Nosil se uvázaný pod límcem nebo přehnutý přes límec (nebylo vidět hodnostní označení a stojatý límec neškrábal krk)
Na vycházky nebo přehlídky vojáci i důstojníci oblékli tkzv. Nárkčník (halsbinde), který byl černý, zevnitř bílý a zepředu byl vidět pouze tenký proužek bílé barvy.

Doplňky uniformy : – pletené/kožené rukavice, šály, pletené kukly, svetry, kožešinové límce (oblíbené u důstojnictva), vesty.....

 

1915-1918 ... UNIFORMA

Předmluva: vzhledem k razantní změně potřeb vojáků, s úplně novým způsobem boje a hlavně s materiálním nedostatkem došlo k velkým změnám na výstroji a výzbroji.
Přesto se do konce války snažil erár využít již používané či skladové zásoby původních vzorů.

Pokrývka hlavy:

mužstvo a poddůstojnictvo- Čepice zůstaly u původního střihu. Nicméně barva přešla z modrošedé hechtgrau na více praktickou feldgrau- polní šeď. Z praktických důvodů se štítek začal barvit maskujícími barvami. Z důvodu materiálního nedostatku se štítek začal také dělat z "ersatz" (náhražkových) materiálů – látka, karton, umělá kůže. Někteří vojáci si tento štítek z módních nebo praktických důvodů odstraňovali, případně se vyráběly čepice i bez štítků.
Někdy také došlo i ke změně materiálu samotné čepice – místo sukna byl použit filc nebo "kord"
Důstojnictvo- Čepice se přiblížila vzoru mužstva, nastaly také úsporné změny, nicméně i tak byly důstojnické čepice v kvalitnějším provedení. Vzhledem k povyšování mužstva do stavu důstojnického si novopečení důstojníci ponechávali své původní čepice mužstva.

Společně: Vzhledem ke stále častějším smrtelným zraněním hlavy došlo k zavedení ocelové helmy po německém vzoru (M.16, M.17) a vzor vlastní provedience (Berndorfer).

Blůza:
Společně: blůza se začala šít ze sukna barvy Feldgrau. Z počátku šita jako vzor M.15 se stojatým límcem, poté s přeloženým nebo ležatým límcem. Někdy byl dokonce šit i model s přeloženým/ležatým límcem ještě v barvě hechtgrau. S postupem času docházelo k výrobě z náhražkových materiálů – kord, celtovina, kopřivová látka nebo sukno s nižší gramáží. Vzhledem k různým dodávkám docházelo i k rozdílným odstínům látek.
Zaznamenáno je použití ukořistěné látky a dokonce přešití nepřátelských blůz (zejména srbské a italské).
Z důvodu nedostatku látek byly na límce šity místo "plné egalizace" pouze proužky. Nicméně záleželo na továrně, některé kusy z roku 1918 mají i tak plnou egalizaci.

Plášť
Společně: Došlo k výraznému zkracování celkové délky pláště, a také ke změně materiálů jako u blůzy. Z důvodu šetření byly pláště šity jednodušeji, bez zadní zápinky, bez paroli, s jednou řadou knoflíků atd.
Kalhoty
Společně: Materiálově stejné změny jako u pláštů i blůz. Kalhoty byly z materiálního i praktického důvodu šity častěji ve stylu rajtek/breeches, se zúžením pod koleny – lépe se na kalhoty namotávaly ovínky (pruh sukna nebo pružné látky cca 10cm široký a cca 3m dlouhý). Ovínky byly praktičtější než spinky nebo kamaše. Občas se také používaly vysoké podkolenky.

Obuv
Společné: Řadová pěchota zařazená do horských oblastí začala fasovat i horské boty určené původně pouze pro horské jednotky. Docházelo k úpadku kvality bot. Byla používána méně kvalitní kůže, na botu byla používána látka, na podrážku tenčí kůže nebo dokonce náhrada z lepeného kartonu.

Doplňky uniformy
z důvodu lepší indetifikace vlastními vojáky byla nařízeno na zadní část čepice našít bílý obdélník. U helem poté natřít bílou barvou. V roce 1916 byla snaha vydat každému vojákovi látkové čtverečky s natištěným číslem pluku – 1ks na čepici, 2 ks na nárameníky blůzy a 2 ks na nárameníky pláště

 


1914-1918 ... VÝSTROJ

Tornistra/ruksak

mužstvo a poddůstojnictvo
vojáci vycházeli do války v roce 1914 s tornistrou označovanou jako Kalbfell tornister M.1910. Jednalo se o tornistru s výztuhou, zvenčí byla potažena kravskou kůží, zevnitř hrubou, bavlněnou či lněnou látkou. Na tornistru se pomocí kovového plochého drátku připevňovaly kožené popruhy – tkzv. řemení. Na tornistru se pomocí kožených řemínků připevňoval např. Plášť, jídelní miska, deka, celta nebo lopatka. Do torny se umisťovali hlavní potřeby vojáka – náhradní prádlo, druhé boty, čištění, hygienické potřeby atd.
Pod tornistrou byla připevněna tkzv. Patronentornister M.1910. Tělo sestávalo z kůže, svrchní chlopeň z kravské kožešiny. Existovalo několik náhradních variant z látky, plechu, kartonu atd. Do této patronentornistry si voják ukládal munici do pušky. Voják měl tedy dvojdílnou tornistru, kdy mohl hlavní tornistru ponechat na bezpečném místě a volněji se pohybovat po bojišti/na stráži.
S postupujícím nedostatkem docházelo k náhradě dvojdílné tornistry látkovým ruksakem, současně se pokusně vyráběly i látkové tornistry. Ruksaků existovalo několik barevných variant, převládala tmavá khaki. Ruksak byl z jedné části, zepředu měl dvě kapsy s popruhy z látky.

Důstojnictvo- důstojnictvo vycházelo do pole s řemením podobným tomu pěchotnímu, nicméně umožňovalo pouze nošení celty/pláště/deky na zádech.

Malá polní - chlebník

Chlebník, nebo-li brotsack, nosili vojáci na levém boku pod páskem, s popruhem přes pravé rameno. Chlebník sestával ze dvou komor a případně kapsy na polní lahev, popruhu a ze dvou háčků na opasek.
Nejčastější barva byla hnědá, s postupem války docházelo k náhražkám a ruzným barveným variantám Nosily se v něm základní dávky potraviny, příbor, hygienické potřeby atd. Důstojníci povětšinou chlebník nenosili, proto měl důstojnický sluha povětšinou chlebník s větší chlopní. Přes chlebník voják nosil bajonet společně s lopatkou, případně krumpáčkem.

Opasek
Voják nastupoval do války roku 1914 s koženým opaskem s mosaznou přezkou. Kůže byla v přírodní barvě, občas byl k vidění starší model s černěním. Na opasku byl po levé straně zavěšen chlebník, bajonet, případně lopatka nebo krumpáček. Nalevo a napravo od přezky měl voják umístěné sumky na munici do pušky nebo pouzdro na pistol/revolver a munici do něj. Dále mohl být na opasku látkový obal na plynovou masku. Na přezce byl vyobrazen císařský orel, na zdobnější důstojnické monogram vladaře.
S nedostatkem materiálu byla přezka lisována z plechu, případně opasek neměl přezku, ale pouze zapínání na trn. Kůže byla nahrazována popruhovinou nebo hrubou tkaninou.

Posuvka
Sloužila k zaháknutí řemení tonistry/ruksaku, pokud voják z nějakého důvodu neměl sumky, např. zdravotník, důstojník

Sumky k pušce
Sumky M.95 kožené, zkosené (kvůli tvaru rámečků do pušky mannlicher), dvojkomorové. Dohromady pobraly 2 sumky 40 ks munice. Souběžně s nimi se používaly staré typy M.88 s jednou komorou, taktéž na 40 ks munice. Na sumkách byly také háčky pro zaháknutí řemení tornistry/ruksaku.
S nedostatkem materiálu byly sumky M.95 vyráběné jako samostatné segmenty, výroba byla urychlena nýtováním namísto šití. Kůži nahrazoval dokonce silný lisovaný karton nebo plech.

Závěsník na bajonet
Vyráběný z přírodní kůže, postupem času některé části i celý z látky nebo popruhoviny, donášely se také staré kožené černěné.
Nosil se na levé straně, případně spojen s lopatkou/krumpáčkem spojený koženým řemínkem.

Obal na plynovou masku
První typ byl válcovitého tvaru, s komorou pro masku a pro filtr, z boku obalu bývalo natištěné číslo velikosti masky. Zapínal se na 2 knoflíky k opasku.
Druhý typ byl plechový tubus, v němž byla maska vcelku s filtrem a maska byla tak ihned připravena k použití. Oba typy byly schodné s německými vzory.

 

 

Polní lahve
existovaly dva základní typy polních lahví rakouského vzoru, hliníková M.1909 a plechová, posmaltovaná M.1907 či M.1915, většinou doplněná o pitítko. Smalt býval povětšinou v olivově zelené barvě.
Mimo to probíhala výroba mnoho variant a verzí M.1915, lišící se barvou, velikostí, umístěním poutek, tvarem atd.
Polní lahev se nosila buď v malé polní, nebo zavěšená na levém boku zhruba nad levou sumkou. Řemení mohlo být standartní kožené, nebo různé "polooficiální" varianty z kůže či látky. Jsou případy, kdy si jej vojáci uvazovali na prostý špagát. Existoval i plátěný obal na M.1915. Zdravotníci mohli fasovat 2 kusy.
Vzhledem k nedostatku matriálu docházelo i dodávkám menších sérií od německého spojence.
Oficíři si také mohli pořídit různé oficiální i polooficiální varianty, například obšité kůží nebo propletené proutím, popřípadě i různé termosky atd.

Jídelní misky a příbor
existovaly dva základní typy jídelních misek -tkzv. ešusů, hranatého obdélníkového nebo častěji kónického tvaru. Byl buď plechový pocínovaný nebo smaltovaný. Nosil se na tornistře/ruksaku. Sestával ze dvou dílů, víčka a misky. Proti poškození byl opatřen plátěným potahem.
Příbor sestával k vidličky, nože a lžíce. Byl kovový, s dřevěnými držadly. Nosil se v plátěném sáčku, zapínaný jedním hliníkovým knoflíkem.

 

1914-1918 ... ZBRANĚ

 

PUŠKY:
Do pole vyšel běžný vojín s dlouhou puškou Mannlicher M.95, případně jeho předchůdcem M.88 v ráži 8mm. K narychlo mobilizovaným jednotkám byly také ze zbrojovky Steyr dodány pušky označované Mauser Model 1914 nebo M.1912 v ráži 7x57mm, původně určen pro Mexiko či jižní Ameriku. Také byly vydávány zbraně Gew.88 v ráži 8x57mm původem z Německa, vyráběné ve zbrojovce Steyr. V pozdějších dobách války, byly některé vybrané (nejkvalitnější) kusy pušek M95 (8x50R) a M14 (7x57) upraveny - osazením různých optických zaměřovačů (především německé výroby) se zvětšením 3 nebo 4x, pro odstřelovačské oddíly (Scharfschützenabteilung).

S postupem fronty byly také využívány kořistní pušky. Nejvýznamější byla ruská puška Mosin Nagant, ke které dokonce vyráběly rakouské zbrojovky pouzdra na bodáky (rusové měli bajonet stále nasazený na zbrani). Docházelo také k adaptaci ponosných řemenů, případně dokonce konverze pušky na rakouskou ráži. Obdobně na tom byla i ruská jednoranná puška Berdan II. Dokonce je zaznamenána konveze pušky Berdan II. na signální pistol.
Mezi významější kořistí zbraně také patří italské Carcano M1891

S nedostatkem docházelo k dodávání starších pušek, jednalo se zejména o Werndl (zaznamenán i Wanzel) - tyto pušky byly však využívány pouze u "druhosledových" či strážních jednotek, obsluze kuchyní, ostrahy skladů ... atd., u nichž se přímé nasazení na frontové linii nepředpokládalo.

KULOMETY a RYCHLOPALNÉ ZBRANĚ:
Rakouská armáda se narozdíl od armád téměř celého moderního světa nevydala cestou Hirama Maxima a zavedla vlastní model Schwarzlose M07/12. Tento kulomet sestával také z podnožky a čelního štítu, existovalo i pár kusů s optikou. Souběžně s ním užívala malé množství těžkých německých Maximů MG.08 i původně švédských lehkých kulometů Madsen.
S postupující frontou a nedostatků zdrojů využívali také kořistní zbraně, zejména ruský Maxim na praktickém kolovém podvozku, případně italský těžký Fiat-Revelli či lehký Villar-Perosa, pro své vlastnosti nazývaný "Dvouhlavňový bastard". U tohoto kulometu se dokonce rozjela vlastní produkce ve Škodovce.
Dále byly ve velmi malé míře používané zautomatizované pistole – např. Steyr M.1912, někdy s pažbou, podstavcem nebo dokonce združené do dvojce (tkzv. Doppelpistol)

PISTOLE, REVOLVERY:
Důstojníci (a vojáci, jenž z praktického důvodu neměli pušku), využívali pistole či revolvery. Krom důstojníků se jednalo např. o obsluhy kulometů, minometů, řidiče, letce... atp..
Jednalo se zejména o pistole M1912 Steyr-Hahn (9mm Steyr), Krnka M.1907 (8x19 Roth), Frommer 12M (7.65mm Browning) nebo revolvery modelů Gasser, zejména Gasser M.1898 (8mm Gasser). Též byly využívány německé modely pistolí Luger P08 (9mm luger) nebo Mauser C96 (9mm luger, 7,65 Mauser). Z této pestré škály byly však nejběžnější pistole M1912 Steyr-Hahn.

 



 

© Copyright 2012 - Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.