DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 4. DRAGOUNSKÉHO REGIMENTU VE WELSU (HORNÍ RAKOUSKO / OBERÖSTERREICH)

  Jak si mnohý z návštěvníků našich regimentních stránek mohl povšimnout, bývá zde standardem a nepsaným pravidlem psát záznamy, postřehy a prožitky z našich akcí, spolkové činnosti, čas od času i cest nejen z našich končin. Stránky jsou vlastně naší živou, věčně otevřenou kronikou. Trochou postřehů, možná poučení, ale i typem na zajímavou destinaci, proto rád přispěji i já.
Je tomu již více jak druhý rok, co jsem na sociální síti Facebook poznal člověka stejně oddaného myšlence monarchie a dávným časům Rakouska – Uherska, jako jsou členové naší osmnáctky. Tím člověkem byl celkem nenápadný klučina z Horního Rakouska – David Eslbauer. Čas od času jsme spolu hovořili přes videohovor, on německy, já lámanou němčinou, angličtinou a dá se říct, že snad i „rukama, nohama“ :D. Výsledkem toho všeho nakonec bylo několikeré pozvání na akce konající se v okolí Lince a Welsu, za což jsem upřímně velice rád a doufám, že jej budu moci v brzké době zcela opětovat. Ono pozvání
se týkalo Dne otevřených dveří 4. Dragounského pluku z Welsu v Horním Rakousku. Místní historický spolek, zde v bývalých regimentních kasárnách, dne 23. dubna, pořádal výše zmíněnou akci pro veřejnost i zájemce o vojenskou historii. Pro možná větší přehlednost, rozhodl jsem se rozdělit reportáž do následujících částí.

I.) Cesta
II.) Vojenská kasárna 4. Dragounského regimentu a museum
III.) Stručná historie a faktografie pluku.

I.) Cesta:
Započala pro mne prakticky úderem osmé hodiny večerní, kdy jsem se vydal na krásnou leč zdlouhavou cestu, ale s tím člověk počítal. Při plánování pro mne přicházely v úvahu dvě varianty: Ušetřit čas, koupit české i rakouské dálniční známky a vydat se na monotónní čtyřhodinovou cestu po dálnici nebo si vyzkoušet pestrý šestihodinový trip po zapadlých koutech naší vlasti a „pravlasti“. Ano, výzva přijata, „B“ je správně. Cesta vedla přes Pardubice – Chrudim – Ždírec nad Doubravou – Havlíčkův Brod – Pelhřimov – Jindřichův Hradec až k Vyššímu Brodu, kde jsem na chvilku ulevil od řízení zdřevěnělým končetinám
a snědl něco k jídlu. Místní pumpař mně měl na chvilku jako místní atrakci, neb opodál zastavil autobus s Ukrajinci, a ti se samozřejmě ptali a chtěli fotit. Po chvíli vydal jsem
se naivně opět na cestu, doufaje, že odpočívadla pro řidiče při cestě budou volná. Zmýlil jsem se. Víkend a vše obsazeno kamioňáky. Bez zastávky jsem proto byl nucen projet Roβberg – Zwettl an der Rodl – Kirchschlag bei Linz – Linz – Marchtrenk a konečně vytoužený Wels. Město se nachází asi 30 km od Lince (Linz) a zhruba 340 km autem od Hradce Králové. Konečně jsem mohl na chvíli zavřít oči a oddechnout. Pokroucen v kufru snažil jsem
se usnout.
Brzy ráno, asi ve tři hodiny, mi to již nedalo a zvědavost mne táhla do parku Pollheimer. Zde se nachází pomník místního 4. dragounského pluku (viz příloha). S vycházejícím sluncem počal jsem pátrat i po oněch historických kasárnách. Úkol to nebyl nikterak těžký, neb Museum i ona kasárna sídlí stejnou adresou na DragonerStraβe 44. Po krátké pochůzce po městě jsem narazil na rozsáhlý objekt velikostí se rovnajíc našim Gayerovým kasárnám, ne-li jejich dvojnásobku.

II.) Vojenská kasárna 4. Dragounského regimentu a museum

Wels byl posádkovým městem od konce 17. Století. Zprvu byl obsazován početně malými vojenskými oddíly, kterým dostačovalo rozmístění do měšťanských domů. S přibývajícími revoltami v regionu i revolucí r. 1848/49 padlo v krátkém čase rozhodnutí, zřídit ve Welsu kasárna pro početnější jednotky. V letech 1851 až 1854 sídlil ve Welsu husarský pluk č. 8
a z tohoto období pochází i nový územní plán, který odpovídá budovanému komplexu tří dvorců. Komplex byl plánován a postaven na volném prostranství a měl na svou dobu obrovské rozměry, protože nebyl o moc menší než staré městské jádro. Jelikož ve Welsu
a jeho nejbližším okolí zřejmě neexistovala žádná stavební firma, která by se toho úkolu zhostila, byli prací pověřeni dva stavitelé ze Steyru: Johann Benninger a Josef Werndl. Stavba začala na podzim roku 1853 a své kolaudace se kasárna dočkala 24. dubna 1858. První vojenskou jednotkou umístěnou v dragounských kasárnách byla eskadrona 6. husarského pluku, která se do kasáren nastěhovala 1. května 1858. V dalších letech zde byly umístěny posádky 6., 8., 10. a 13. husarského pluku, rovněž také 2., 3., 4., 6. i 15. pluku dragounského.
Opusťme však nyní historii kasáren a pojďme se věnovat museu a jeho expozici. Museum
se nachází na západním dvorci kasáren (Westhof). Návštěvníkem je snadno dohledatelné, neboť jeho skleněné průčelí u vstupu do budovy je ozdobeno názvem musea obklopeného z levé i pravé strany dragounskou přilbicí. Při vstupu do první místnosti, kde je kasa, nás ihned zaujme plukovní výzdoba skládající se z mapy a historických fotografií. Na stěnách
se nacházejí do různorodých obrazců svařené koňské podkovy. Ty mají symbolizovat spojení mezi dragounem a jeho koněm.
Výstavní místnost

• První zastavení:
Na stěnách je možno vidět značné množství obrazů, fotografií
i perokreseb popisujících každodenní život dragouna. V malé prosklené vitríně
se nachází zdobené talíře, dokumenty úřední i neúřední povahy a předměty denní potřeby. Nachází se zde také uniformy a další výstroj dragounů i jiných vojenských těles. Zejména se jedná o polní blůzy, mantly, dragounskou přilbici, polní pěšácké čepice či pěchotní helmu tzv. rohatku. * (POZN.: části pěchotní výstroje jsou zde užity už pro ten fakt, že se v průběhu války z některých jízdních oddílů stávaly tzv. oddíly opěšalé jízdy). V rohu místnosti je zavěšeno několik druhů polních tornister spolu s jednou patron tornistrou čili nám známým podteletem. Nad vitrínou se vyjímá obraz Františka Josefa I. v husarské uniformě a obraz následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este (Ferdinand d´Este byl mimo jiné posledním majitelem dragounského pluku č. 4).

• Druhé zastavení:
Druhé zastavení nabízí pomocí historických maleb a fotografií vhled do historie kasáren, všemu vévodí nástěnná výzdoba šavlí, bajonetů a olejomalba dragounského jednoročního dobrovolníka. Na zemi se nacházejí vojenské truhly s rozličnou výstrojí. Ve sbírkách jsou zde k vidění i jezdecké karabiny Manlicher M.95.
Zbylá zákoutí výstavních prostor vyplňují vojenské standarty, dragounské a husarské uniformy, v neposlední řadě dekrety, vyznamenání nebo také vitrína s originálními dragounskými přilbicemi.

• Zázemí musea resp. klubovna:
Nachází se hned vedle výstavních prostor. Je to prostá místnost ozdobená pamětními šerpami ze současných reenactingových akcí.

III.) Stručná historie a faktografie kolem 4. Dragounského pluku.

- Pluk vznikl reorganizací 4. kyrysnického pluku, roku 1867 pojal nového názvu a to 4. Dragounský pluk.

- Znám je později taktéž jako K. u. K. Oberösterreich-salzburgisches Dragoner Regiment Kaiser Ferdinand Nr. 4.

- Čestný název pluku: „Císaře Ferdinanda“

- Národnostním složením se z 99% skládal z Němců, 1% tvořili ostatní národnosti.

- Plukovní barva výložek byla trávově zelená (Grasgrün), knoflíky bílé.

- Odvodní okrsek k r. 1914: Insbruck.

- Rozmístění a stav k r. 1914:

Štáb pluku: Enns

1. Division: Enns
¬ 1. Eskadrona: Wels
¬ 2. Eskadrona: Enns
¬ 3. Eskadrona: Enns

2. Division: Wels
¬ 4. Eskadrona: Wels
¬ 5. Eskadrona: Wels
¬ 6. Eskadrona: Wels

- Ženijní četa: Enns
- Náhradní těleso: Wels

…co dodat závěrem? Určitě přijeďte!!! Ač je muzeum prostorově malé, nabízí zajímavé obsáhlé sbírky. Členové pluku se Vám budou ochotně výkladem věnovat a dozajista si odnesete skvělé zážitky. Rád bych tímto poděkoval členům Spolku bývalého 4. Dragounského pluku (Bund ehm. 4er Dragoner) za skvělé pohoštění i průvodcovskou činnost. Jmenovitě Oberst Manfred Weickinger, Rittmeister Helmut Gleixner, Fähnrich Herald Eggenberger a Zugsführer David Eslbauer etc. etc.

Text: Inft. Martin Čihák

Fotografie:
- Inft. Martin Čihák
- web Dragoner museum Wels

Informační zdroje:
- Oficiální web města Wels (https://www.wels.gv.at/)
- Web Dragoner museum (https://dragonermuseum.webnode.com/)
- www.válka.cz (4er Dragoner Regiment – příspěvky Karla Oktábce)
- https://de.wikipedia.org/wiki/Dragonerkaserne_Wels

Fotogalerie