Otevírání pevnosti Josefov - 2.4.2022

  Rok se s rokem sešel, a i my se opět sešli u bran pevnosti Josefov. Kulturní akce s názvem Otevírání pevnosti Josefov a s ní spojené symbolické otevření bitevní sezóny, přilákalo do prostor této mohutné barokní fortifikace mnoho příznivců vojenské historie, staromilců „starého mocnářství“, reenactorů i zvídavých kolemjdoucích. Však koho by nelákaly spletité chodby a tajemná zákoutí pevnosti či pouhé imaginární zastavení se v čase, kdy svět byl ještě „normální“. Každý si našel své. Přejděme však k samotnému programu dne.

Dopoledne, 2. dubna 2022, krátce po hodině deváté, sešli se osmnáctníci ku společnému intenzivnímu vojenskému cvičení společně s kadety 74IR v dolíku u bastionu č. I.. Zprvu téměř osamocená četa, počala se brzy rozrůstat o další příchozí, se záměrem znovu si osvojiti velení a pohyb v četě i řadu nezbytně nutných kvérgrifů a formací. Přicházeli rakouští polní myslivci, rakouská jízda, dělostřelci, závěrem pak Prusové a Sasové (ti pro nízký počet našich pruských nepřátel jinak zcela ahistoricky sekundovali pruské armádě). Jak již bylo výše zmíněno, jednalo se o výcvik intenzivní, při kterém naše velení pro samotný válečný entuziasmus a snahu vyprecizovat fungování každého člena v rámci jednoho mohutného celku, opomnělo na menáž a výdej oběda pro mužstvo. Hlad je prevít, když zavelí, zmůže více jak leckterý generál. Trénovat však musí i velení a poddůstojníci a tak velící důstojník Oblt. Martin Klika pověřil vedením výcviku čerstvého zugsführera Lukáše Dulíčka a bedlivím okem sledoval, zda si dokáže sjednat pořádek a pozornost mužstva. Mužstvo tak znepokojeně pokukovalo chvíli na velitele a chvíli na polní kuchyni, z níž se dolů do dolíku linula vůně bezpochyby dobrého guláše. Nakonec přece jen došlo snad na to nejlepší z celého dne. Lžíce o ešus cinkaly mocněji než paličky regimentního tambora. Mužstvo spokojené, odpočaté vydalo se záhy poté na pochod městem. K osmnáctníkům, byla opět přičleněna setnina jičínských kadetů, se kterými poslední dobou býváme jedno tělo. A nevedli si zle mládežníci, mnozí mohli se zdatně rovnati starším mazákům a naše řady tak významně posílili i při následující bitvě. Budiž tak vyřčen znovu velký dík veliteli jičínských kadetů Korp. Petru Lazurkovi, neb s nimy řady infanterie budou moci dobývati slávy i v letech budoucích.

Oproti minulým sezónám, zdála se mi letošní trasa poněkud výrazněji kratší, než bývalo. Vojsko se pochodem odebralo ku pomníků zakladatele pevnosti – císaři Josefu II. a čestnou salvou uctilo rovněž památku stého výročí úmrtí našeho posledního císaře – blahoslaveného císaře Karla I.. Mnozí z laické veřejnosti již zapomněli na tuto osobnost širokého nejen českého, ale i evropského formátu, neb učebnice dějepisu nabízí i v dnešní sofistikované době, jen pár řádků k starému mocnářství, my však nezapomněli.

Následná bitevní ukázka poskytla divákům nejednu dramatickou chvíli, kdy se štěstěna vrtkavě přikláněla na tu či onu znesvářenou stranu a diváci a vlastně i my nevěděli, komu bude přáno. Závěrem však bylo rozhodnuto ve prospěch Prusů, kdy se část rakouských jednotek se stáhla do předpolí pevnosti a část byla pobita v bitevní vřavě či při ústupových manévrech.

Za sebe hodnotím akci jako velice zdařilou, leč kvůli nevyzpytatelnému počasí přilákala méně lidí, než tomu bývá normálně.

Za 18IR byli účastni:

Oblt. Martin Klika
Zgf. Lukáš Dulíček
Korp. Libor Dolana
Korp. Jiří Němec
Gft. Václav Hájek
Inft. Milan Dubický
Inft. Jan Šitina
Inft. Martin Čihák

Text: Inft. Martin Čihák

Foto:
- Komitét 1866
- KVH Josefov
- Marcel Runštuk

Fotogalerie