Prosinec 2024 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 |
Na tuhle akci jsme vyjeli v počtu 12 lidí vyjeli vlakem. Vše začalo ráno na Královéhradeckém nádraží v rychlíku Velehrad, který jezdí každé ráno do Luhačovic. Cesta tam byla doprovázena dobrou náladou, rozpravami nad výstrojí a výzbrojí a dalších kratochvílí. O občerstvení se postaral Lt. Šmíd a jeho nafukovací Speisserucksack, jehož stravitelný a pititelný obsah dokázal zaplnit celou stoličku.
Než jsme dorazili do Strážnice čekal nás Přestup v Uherském Hradišti a Veselí nad Moravou, po výsadku na Strážnickém folklórním nádraží jsme se skrze město odpochodovali ku skanzenu, kde se měli odehrávat bitevní ukázky. Cestou bylo možno nasát atmosféru slováckého městečka, což se našemu pedagogickému dozoru skrze sklénku od místních povedlo 100%.
Vojenský den se odehrával ve skanzenu vesnice jihovýchodní Moravy, což dávalo vojenským táborům zde stojícím zajímavou atmosféru. V ukázkách jsme spojili síly s jednotkou Pavla Rosůlka a pod bedlivým dohledem velitelů sveřepě drželi určenou formaci. První bitevní ukázkou byla bitva u Zborova, ve které jsme byli převážně v defenzivě, před postupujícími Legiemi, které nakonec obsadili všechny naše zákopy. Namísto zajetí zvolila celá osmnáctka závěrečný útok, ukončený salvou nepřítele, která zpečetila osud jednotky oddané svému císaři. Po obědě se odehrála bitva na Piavě, která byla oproti té předešlé dynamičtější. Ve dvouřadu jsme dobývali Italské zákopy, kdy zadní řada probíhala skrze první a před ní zalehávala. K dobrému vyznění bitvy přispělo i to, že naši Legionáři převlečení za Itali přejali i jejich bojovou morálku, kterou předvedli při tom, když jsme dobývali jejich zákopy. Zdvižené ruce, bílé vlajky, útěk a tak dál. Vše se seběhlo tak rychle, že i aeroplán přiletěl pozdě.
Po bitvě jsme se odebrali do města, kde jsme se u nádraží občerstvili v místní restauraci a poté jsme opět vyrazili vlakem směr Hodonín a Břeclav, odkud jsme nastoupili spanilou jízdu vlakem EC Csardás a příjemně ji strávili v jídelním voze. V nočních hodinách jsme se rozešli na Hradeckém nádraží.
Inft. Vojta Dolana
Foto: Nogawczuk Miroslav