Milovice - 100. výročí bitvy u Zborova

V sobotu 8. července 2017 se v Milovicích konala tradiční prvoválečná akce, která se opakuje vždy každých pět let - rekonstrukce bitvy u Zborova. Letošní ročník byl výjimečný tím, že se jednalo o 100. jubileum. I 18. pěší pluk byl u toho, i když jen v poměrně skromném složení Gft. Lukáš Dulíček a Inft. Martin Čihák.

Řečeno krátce a stručně, akce to byla výborná! Počasí nám přálo (během bitvy snad až moc), nálada byla po celou dobu skvělá, organizace po všech stránkách klapala a ukázka byla velice podařená. Navíc se nikomu nic nestalo. Byly tedy splněny všechny předpoklady vynikajícího vojensko-historického zážitku. Přesto mi leží na srdci okomentovat i pár detailů poněkud blíže:

První věc, která mě hned po příjezdu zaujala, byl relativně malý počet účastníků. Když to srovnám s jubilejními výročími jiných bitev (např. loňské 150. výročí bitvy u Hradce Králové), byla akce skoro až komorní. Odhaduji počet účastníků na přibližně 100 na každé straně. Halt je na tom asi vidět, že Zborov je jen naše lokální, české téma. Možná je můj dojem ovlivněn i tím, že z různých důvodů se akce neúčastnila většina členů našeho spolku. Hlavní příčinou bylo asi poměrně opožděné oficiální vyhlášení termínu. Na druhou stranu ačkoliv Rakušanů nebylo mnoho, na straně protivníka byl nebývalý nával, a to i proto, že dorazilo nemálo originálních Rusů z Ruska. Proto jsme si konečně mohli po čase vyzkoušet při prvoválečné akci boj proti atraktivně početnému protivníkovi.

S otázkou účasti souvisí jedno velmi pozitivní zjištění. Tak, jak bylo před ukázkou vyhlášeno, měla se ctít jednotná výstrojní směrnice. Z dorazivších Rakušanů měli skutečně všichni až na jednoho uniformy v barvě polní šedi. Ve výsledku bylo působivé vidět rakouskou armádu v jednolité vizáži, která jí od pohledu dodala vyšší punc řádu a organizovanosti. Sluší se říci, že páni důstojníci nad menšími detaily přimhouřili oči (mně i Martinovi např. prošla jablíčka s FJI místo K), nekonala se žádná módní inspekce a nikdo nebyl z ukázky vyloučen, ba ani o to nebyla žádná snaha. Mimochodem vojákům, kteří představovali Sturmtruppen, k mému překvapení prošly bez jakýchkoliv poznámek Ypsilony bez tornistry.

Jediná věc, která se naopak v rámci řádu a organizovanosti trochu nepovedla, byl pochod na pietní akt na zdejším vojenském hřbitově. Pochod byl poměrně dlouhý a bohužel byl zcela bez hudebního či alespoň rytmického doprovodu. Bylo tedy nemožné udržet jednotný krok, přestože to bylo záměrem. To mě jako tambora z období války 1866 samozřejmě nenechalo chladným. Snad bych si přece jen i na první válku měl pořídit ten rytmičák...

Polední část programu byla, resp. měla být vyplněna ukázkou výcviku a taktiky. Nakonec se takto ukazovali jen legionáři (Chroust pobíhající s mikrofonem sem a tam byl na tom ostrém sluníčku ve svém živlu). Rakušany nikdo nediskriminoval, naopak. Ale stalo se, že naši páni důstojníci přes poledne odešli k empfangu na obecní úřad. Když poté jeden zoufalý svobodník (mimochodem notoricky známá tvář, kterou bohužel neznám jménem a omlouvám se tímto) hledal někoho, kdo by se ujal vedení povelovky, nepochodil. Ukazuje se na tom několik věcí. Znalost povelovky 1. války je celkově mezi rakouskými reenactory slabá. Na pobíhání mezi zákopy není moc potřeba, protože to je vždycky spíše improvizace velená česky, a tak se tím nikdo extra netrápí. Poddůstojníci se velení zdráhají. K tomu je třeba dodat, že o povelových předpisech panuje i mnoho bludů. Například mne zaujalo, když onen zoufalý svobodník na moji otázku, proč si nepostaví družstvo a neodvelí si to sám, odvětil, že by to sice zvládl, ale jako svobodník by si připadal blbě. To je dost zásadní chyba lávky, jak my zasvěcení víme. Neměl vůbec důvod k ostychu. Čeká nás v rámci rakouské armády ještě mnoho nejen výcvikové, ale zjevně i osvětové práce.

Nyní ale už k ukázce. Byla jedna z nejlepších, jaké jsem zatím zažil. Jak bývá pro zborovská výročí typické, měli jsme připraveny velmi poctivé zákopy, z nichž námi místy nekoukala ani hlava. Byly ve třech liniích, navíc zčásti i se spojovacími zákopy, a jako bonus jsme měli hojnou zásobu pytlů (se senem - vše je jenom jako). Do zákopů jsme s Martinem šli pod velením Pavla Rosůlka a jeho myslivců. Ukázka začala výjevy sbratřování s doprovodným vysvětlujícím komentářem. Bylo zajímavé sledovat, jak Rusové (ti originální) vyměnili lahve s vod(k)ou za kulomet apod. Obchodovalo se i se zmíněnými pytli s se senem. Já jsem si krátil na předsunutém stanovišti chvíli tím, že jsem feldžandarmům v týlu signalizoval, když se Rusové plížili k našim předsunutým strážím (obsazeným příznačně plzeňáky z IR 35). Ti poté pravidelně přispěchali, aby sbratřování učinili přítrž. Kromě toho nad námi několikrát zakroužil nepřátelský průzkumný letoun. Po chvíli komentář oznámil, že přichází československá střelecká brigáda, která byla mnohem disciplinovanější než původní ruské jednotky. Skutečně přišel na místo ukázky v úhledném tvaru velký oddíl legionářů a doobsadil zákopy. Sbratřování skončilo. Pak legionáři zahájili boj. Já jsem zahájil střelbu ze svojí pušky, kterou jsem vůbec poprvé nasadil v ukázce. Trochu jsem se obával, aby se mi tam nezasekl náboj. Zatím není závěr moc dobře vyběhaný. A skutečně prvních několik ran bylo svízelných. Ale pak už chodila dobře, a to i přes spoustu písku, který mi do závěru napadal. Ukázka byla na můj vkus až překvapivě akční. Myslel jsem, že budeme prostě stát v zákopech, chvíli střílet a pak se necháme zajmout - podobně jako při 95. výročí v Josefově. To byl omyl. Pod vedením Pavla Rosůlka jsme plně využili všech tří linií zákopů, podnikali v prostoru mezi nimi protivýpady a celkově jsme se naběhali jak zajíci. Ale o to větší to byla zábava. Nakonec jsme při hrdinném výpadu z poslední linie všichni padli. Bylo už na čase, srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Ukázka byla dlouhá, akční, jedním slovem suprová. Komentář byl poutavě pojatý a diváci, kterých dorazilo nemálo, si to očividně rovněž užili.

Po bitvě bylo zpestřením programu kromě večeře ještě také legionářské divadlo. Probíhalo v partystanu, kde v jevištní části stály dvě palandy překryté hadry a představující zákop. Hlediště bylo ze skládacích laviček. Hra představovala výjev ze zákopů u Zborova a končila výpadem do útoku. Nevím, kdo ji napsal, ale připadala mi plně v duchu prvorepublikového propagandistického étosu. Leč herecké výkony byly ucházející a text vtipný, čili člověk se tomu celému mohl s lehkým srdcem zasmát a tak se pobavit.

Závěrem lze jenom shrnout, že akce byla celkově vynikající. Organizace ze strany ČsOL byla 1A. Dotace střeliva, kterou jsme dostali při registraci, mi stačila na celou ukázku. Jídla bylo dost a dost. Program byl dostatečně akční, ale zase jsme měli i dost času na polehávání ve stínu a debaty s kamarády na různá věcná i nevěcná témata, které byly letos obzvláště výživné. Za pět let přijdu zas!

Gft. Lukáš Dulíček
 

Více fotografií naleznete ZDE.

Fotogalerie