Expedice Slovinsko 2013

Ve středu 14. srpna 2013 vyrazili osmnáctníci na tradiční expedici na sočskou frontu první světové války. Ze čtyř posádek však bohužel dorazily na místo jen tři. Žába, Pepík Szoták a Kleplovi bohužel měli za Vídní autokarambol, a proto nedojeli; naštěstí to odneslo pouze auto a nikomu se nic vážného nestalo. Přesto radši nepokračovali v cestě a vrátili se s odtahovkou domů. Sestava účastníků zájezdu tak byla velitel Láďa Petráček s manželkou Janou, dcerou Janou a malým Ládíčkem, Petr Karlíček, Radek Vorel, Lukáš Dulíček a „hostující“ Ondra Šubr, Jirka Němec s dcerou Aničkou a plukovní fotograf Tomáš Kolín s dcerou Natálkou.
Jednotlivé posádky dorazily na místo v průběhu noci ze středy na čtvrtek. Naše posádka (Petr Karlíček, Radek Vorel, Ondra Šubr a já) si schrupla několik hodin na břehu Soči v kempu v Čezsoči. Dopoledne dalšího dne jsme si prohlédli Bovec a poprvé ochutnali slovinské pivo. Odpoledne jsme se střetli s ostatními posádkami ve válečném muzeu v Kobaridu. Po prohlídce muzea jsme vyrazili do salaše v Lapači, kde jsme všichni nocovali. Já a Ondra Šubr jsme se ještě před setměním vydali do blízkého okolí na hledačku válečných artefaktů a byli jsme úspěšní (šrapnely, polní lopatka, rámečky atd.). Tentýž program jsme absolvovali i následujícího dne, kdy jsme prolezli zejména někdejší italské zákopy. Nejcennější nálezy učinil Radek Vorel, který  našel bodák od Carcana a spolu s Karlosem prasečí ocásky. Karlos navíc našel nevybuchlý italský ruční granát. Já jsem našel mj. torzo italské polní lopatky. Nejčastějším nálezem však, kromě bezpočtu střepin, byly italské ešusy. Po obědě jsme ještě také proběhli několik kaveren ležících v blízkosti Lapače. Později odpoledne jsme se vydali po stopách pomníků II/18 na Mrzlém Vrchu a na planině Medrje. Zde jsme položili věnce a pořídili skupinové fotky.
V pátek jsme se dopoledne zúčastnili tradiční mše s proslovy a kladením věnců a po obědě se opět vydali na železo. Pro mě osobně to byl zážitek ani ne tak kvůli nálezům, jako spíš kvůli nezbytným horolezeckým výkonům. V uniformě jsem se škrábal po čtyřech v lese do strmého kopce a zase dolů a ověřil si, v jakých podmínkách bojovali skuteční vojáci rakousko-uherské armády před sto lety. Experimentálně jsem zjistil, že když se ovinky omotají třikrát kolem kotníku a teprve potom směrem vzhůru, drží na botě i při extrémní zátěži (levá noha), jinak ne a vyvlíknou se (pravá noha).
Jinak samozřejmě každému večeru vládla živá zábava při vínu, pivu, kořalce, doutníkách apod. Utvrdili jsme kolektiv a zjistili o sobě navzájem ledacos, co jsme snad ani nepotřebovali vědět :-). Ale to k dobrému výletu patří. V neděli jsme se po ránu zase rozprchli a naše posádka dorazila domů před půlnocí. Plni zážitků, naloženi artefakty a tolmínským sýrem jsme se rozloučili a už se těšíme, až si na nejbližším promítacím večírku projdeme pořízenou fotodokumentaci a ještě se nad ní pořádně pochechtáme a zavzpomínáme si na letošní krásný čas ve Slovinsku.

Inft. Lukáš Dulíček

Fotogalerie