Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

NABÍDKA
KONTAKT
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Hrádek 36
503 15 Nechanice

Telefon: +420 605 837 097

18IR@email.cz

DŮLEŽITÉ

KALENDÁŘ
Prosinec 2024
PoÚtStČtSoNe
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

1866 - C.k. řadový pěší pluk č.18 v prusko-rakouské válce

 

C.k. řadová pěchota při polním tažení v roce 1866

 

Doslovný přepis z publikace:

NOVÁK, Bedřich: Osmnáctí „Vždycky vpřed!“. Stručný děj c. a k. pěšího pluku arcivévody Leopolda Salvatora čís. 18. Hradec Králové – Terezín 1896, s. 156-161.

Díl XV.

Válečné tažení r. 1866.

Všeobecné události.

Od r. 1859. zdržoval se pluk v Uhrách; ač rozptýlen při vydobývání daní, zachoval si přec i zde vydobyté slávy a neporušené vojenské kázně. 14. března r. 1866. obdržel pluk rozkaz k odchodu do Čech, by v Josefově a Hradci Král. byl vyzbrojen a roztříděn. První 3 prapory o 6 setninách vřaděny v brigádu generálmajora Pireta, jež přidělena 1. armádnímu sboru generála jízdy hraběte Clam-Gallase. Pro pád výzbroje (Mobilisierung) postavený 4. prapor o 6 setninách patřil k posádce královéhradecké pod brigádním generalmajorem Tomasem. Konečně z náhradního (Ersatz) vojska postaven ještě 5. prapor o 4 setninách, z nichž dvě v Praze a dvě v Komárnu ležely.
17. června prohlásil Jeho Veličenstvo císař František Josef národům svým, že dvojitá válka s Prusy a jich spojencem Itálií jest neodvratna. Nedodržení Pruskem smlouvy ve Šlesvik-Holštýnu, vpád pruského vojska do Rakušany obsazeného Holštýnu, nevážnost k ustanovením sněmu německých spojenců, jimž císař náš předsedal a podobná vyzývání zřejmě okazovala, že Prusko války si přeje a Rakousko pouze při utracení své cti a svého bezpečí vojně vyhnouti se může.
20. června vypověděla Itálie, vypovědělo i Prusko válku. Tím zahájeno neblahé válečné tažení, v němž my i s námi spojené státy německé – ač spravedlivá byla naše rozepře a starorakouská udatnost nepoklesla – přece hlavně lepším pruským zbraním jsme podlehli, následkem toho moci své v německém sněmu se vzdáti a Itálii držav v dřívějších bojích vydobytých odstoupiti museli. Pak-li však i boje v Čechách ku prospěchu nepřítele dopadly, tož přece rakouská armáda a s ní pluk náš zachoval si své cti a jména a nových vavřínů si vydobyl. Vítěz okusiv našich sil, ucházel se později o naše přátelství a soubojnictví, jež přijato.
Ku zprávě, že Prusové vpadli do Sas, shromáždil velitel 1. sbor nad Jizerou. Tři prapory pluku, jež až dosud na opevnění Hradce Králové a Josefova pilně pracovaly, odtáhly 22. června do Mnichova Hradiště, kdež na Jizeře k obraně se chystaly. Prusům podařilo se v noci ze 26. na 27. červen Jizeru u Podolí překročiti. Brigáda Piretova a s ní i pluk čís. 18 pospíchala o půlnoci ku pomoci, ale přišla pozdě; zaujala zatím pouze brannou polohu. K boji však nedošlo. Prusové 27. června dále nepokročili.
Zatím rozhodl se velitel sboru, že Pojizeří opustí a armádu v kraji josefovském shromáždí. 28. června přibyl pluk s brigádou – když dříve již postavil se uchystán proti nepříteli, ale napaden nebyl – do Sobotky, kde pod širým nebem přenocoval a přední stráže postavil. 29. června došel kraje jičínského. Zde nařídil velitel sboru zaujmouti brannou polohu a vyčkati 4. armádního sboru, jenž velitelstvím sem odeslán. Jelikož Prusové také postupovali, došlo 29. června večer ku srážce u Železnice (Eisenstadtl), kde útočící pluk značných ztrát utrpěl.
Po probdělé a přebojované noci 30. června v ústupu pokračováno; nedostatkem, nesmírným namáháním, jakož i krvavým bojem vysílené části pluku odejeli větším dílem dráhou do Hradce Králové. 1. července odeslán pluk do Plačic, kde 2. července odpočíval.
3. července došlo ku rozhodné bitvě u Hradce Králové. Pluk útočil, než opět bez úspěchů; ustoupil za Labe.
Značná ztráta nasvědčovala spolehlivosti a nepoddajnosti osmnáctníků.
4. července shromáždil se pluk u Vys. Mýta, odkud konal spojen se sborem sedmidenní pochod do Přerova, kde posléze dopřáno mu třídenního odpočinku. 15. července přihlížel pluk z Přerově bitvě u Tobičova a chopil se záhy i sám zbraní. Sbor alarmován a brigáda Piretova předeslána. Prusové však ucouvli. Pluk rozestavil přední stráže.
V kratších ale nečasem ztížených pochodech přibyl pluk 30. července přes Prešpurk do Somrajnu. Zatím uzavřeno příměří. Pluk odešel do Sv. Hypolitu (St. Pölten), kde až do uzavření míru setrval.
4. prapor, – jak již řečeno – patřil k posádce králohradecké, která čítala celkem 3 prapory pěchoty. Sto mužů od praporu ustanoveno k obsluze děl. Od druhé polovice června nastala těžká služba. Mužstvem praporu sestaven branný oddíl, od něhož denně 2 setniny k osádce a práce, 2 setniny k hotovosti (Bereitschaft) a dvě setniny zálohou určeny. Služba ovšem se zostřila, když po bitvě u Hradce Králové Pruskem vybídnuté vzdání velitelem pevnosti odmítnuto. Nepřátelská divise pevnost obklíčila a do hradeb pálila. Divise, jejíž dělostřelba brzy přemožena 8. července odtáhla. Také s pruským náhradním vojskem, jež kolem pevností se potloukalo svedeno více půtek, ale ku vážnému boji nedošlo. Konečně mír mikulovský ukončil válečný ruch.
Z náhradního praporu povolány 2 pražské setniny do Lince a pak do Komárna, kde obsadily mostní ohradu. Druhá divise zůstala v Komárně až do 26. července, načež k doplnění počtu odeslána ke pluku.

Srážka u Železnice

Tři prapory pluku čís. 18, jež 29. června r. 1866. o 8. hodině ranní k Jičínu dorazily, vytáhly o 10. hodině dopolední, spojeni s brigádou Piretovou do Železnice, by dle ustanovení velitele sboru proti nepříteli sem se valícímu se postavily. 1. a 3. prapor určeny ku obsazení městečka, kdežto 2. prapor s ostatním vojskem brigády obsadil blízké výšiny.
Velitel pluku plukovník Hervay obsadil městečko, kdež velitelé oddílů proti nepříteli se opevnili a ohradili; taktéž hřbitov a kostel zálohou ohražen.
O 4. hodině odpolední postupovaly nepřátelské kolony a rozložily se po krátkém boji podél Zámezí, Jinolice, Podulše a Jilče. O půl hodiny později přibyl důstojník generálního štábu s rozkazem, by plukovník Hervay s 1. a 3. praporem postoupil směrem ke dvěma vrchům mezi Zámezím a Habčinou, zatím co zbytek brigády stupňovitě (Staffeln) následovati měl a sice nejprvé 2. prapor pluku, pak prapor pěšího pluku čís. 45. a konečně prapor polních myslivců.
Pozemí útoční bylo nevýhodno; vojsko musílo projíti otevřeným, mírně sklánějícím se údolím, přes kteréž nepřátelská baterie lehce stříleti mohla. Jakmile prapory Hervay-ovy v údolí sešly, napaden levý prapor dvěma silnými, ve vysokém obilí ukrytými nepřátelskými oddíly. Prapor se otočil a po krátké různostřelbě přešel sám k útoku, jehož ale protivník nevyčkal, nýbrž spěšně k Zámezí se uchýlil. Zatím sesílilo se nepřátelské dělostřelectvo a způsobilo v pevných uzavřených řadách, dle tehdejšího válečného způsobu postupujícího praporu palbou v bok tolik mezer, že prapor dále proraziti nemohl a k ústupu byl donucen. 3. prapor postoupil zatím směrem k Habčině, kterou nalezl nepřátelskou pěchotou obsazenu a kde značně utrpěl střelbou jehlovek (Zündnadelgewehr). Obratem 1. praporu a vlastním postupem ku předu 3. prapor osamotněl. Odvolán býti nemohl, jelikož rozkazy přenášející plukovní pobočník nadporučík Stengl s koně sestřelen, za ním pak vyslanému dragounu zase kůň zastřelen. Marně po nějaký čas zápole ucouvnul prapor po značných ztrátách v úplném pořádku k Železnici, již obsadil, při čemž hlavně 13. a 14. setnina zvláštní vytrvalostí se vyznamenaly.
Také ostatním k Zámezí postupujícím nepodařilo se něčeho docíliti. V levý bok zasypáni rychlopalbou pěchoty, zprava pálilo nepřátelské dělostřelectvo, hlavně proti 2. praporu pluku, jenž jako ostatní prapory v těsných řadách uzavřen. Prapory ucouvly, shromáždily se sice opět v údolí, ale na opětný útok proti nepříteli nebylo již pomyšlení. Brigáda za nastalého šera nastoupila pochod zpáteční, aniž plukovník Hervay o tom zpraven.
Hleděl tudíž spojit brigádu s 1. praporem u Jičína, když byl dříve zpáteční pochod brigádní baterie kryl a útok nepřátelské jízdy odrazil. Zde prapor zastavil.
Nadporučík Pflügl vyslán s polovinou setniny ku vyhledání spojení, ale shledal, že Prusové obsadili Rakušany opuštěné městečko. Z nepříjemné polohy, kde totiž nepřítel byl nám v zádech, vyprostil vojsko jičínský rodák s pozemím obeznalý setník Frant. Bayer; vyvedl prapor šťastně na silnici k Miletínu, kde plukovník praporu hodinu oddechu – ovšem se zbraní v ruce – popřál, jelikož je nepřítel nestíhal. Zatím shromáždili se za praporem rozptýlenci ostatních tlup. Při dalším zpátečním pochodu setkal se za svítání plukovník Hervay s velitelem sboru, který další ústup nařídil a sám dříve odejel, by v Hořicích pro prapor, který od 27. června si neodpočinul a od 28. června nepojedl, masa zamluvil. Přibylé sem vojsko uvařilo sice, ale k jídlu nepřišlo, neb pojednou alarmováno a vše odtáhlo do Smiřic, kde konečně se najedlo a odkudž dožádaným nákladním vlakem dopraveno do Králové Hradce. 3. prapor dorazil ještě 29. června přes Miletín k ustupující brigádě a s ní táhnul do Hradce Králové. 2. prapor vyslán tam přes Hořice.
Srdnatost a neohroženost, níž pluk pod vedením rozumného, osobní statečností vynikajícího plukovníka barona Hervaye, postupoval všeobecně uznána. Ještě okázaleji mluví za osvědčenou starorakouskou udatnost pluku číslice ztrát. 16 důstojníků a 144 mužů bylo mrtvých, 15 důstojníků a 575 mužů raněných a přece odveden pluk pohromadě a v úplném pořádku z bojiště. Nejvíce ztrát čítal si 2. prapor, který vysazen byl dělostřelbě v bok. Z neporaněných upadli v zajetí pouze 1 důstojník a 22 mužů, kteří se tuze daleko odvážili, obklíčeni a od ostatních odtrženi byli, jakož i plukovní lékař a kaplan, již ve službách milosrdenství na obvazišti až do příchodu Prusů vytrvali.

Bitva u Hradce Králové

3. července r. 1866 nalézal se pluk v ležení u Plotiště. Za hřmotu děl od Sádové seřaďoval se pluk, by v brigádě barona Pireta na levém křídle 1. sboru za neustálého lijavce a v rozmoklé půdě do Dlouhodvorů odtáhl. O 10. hodině dopolední dospěl pluk cíle. Bitva byla v proudu.
Před čelem 1. sboru, k němuž pluk přidělen bojoval saský sbor na výšinách probluzských nejprve v obraně, k polednímu útočivě, tlače se ku předu, ale později opět ustupuje. V témž okamžiku, o 3. hodině odpolední rozkázáno brigádě Piretově, by postoupila k Probluzi a boje se súčastnila. Pluk přidělen levému křídlu 1. šiku a postupoval rychlým pohybem vysokým, mokrým obilím k výšinám probluzským. Mezerami valili se sasští myslivci a 2 škadrony zpět, ale neohrožení osmnáctníci tlačili stále ku předu. Z okraje výšin, kde Prusové osadu a pískové jámy obsadili pozdraveni prudkou palbou, ale směle útočili osmnáctníci na poslední část svahu, vedeni majorem Cibulkou a setníkem z Ottu. Nepřítel uchýlil se před prudkým útokem do osady. Zde rozvinul se krvavý boj, v němž naše mužstvo na 20 kroků nepříteli se přiblíživši střílelo a hrdinně života odvážilo, by jen protivníka zahnalo; chránili přece vlastního krbu a pobádáni zároveň i důstojníky, již pro příklad sami první hnali se ku předu. Než veškeré namáhání bylo marno.
Stále sesilovala se nepřátelská oddělení a mimo osadu bojující 3. prapor, pak 11. a 12. setnina byly již velmi seslabeny. Zvolna jaly se ustupovati. Tu odkvapil plukovník Hervay z osady, by zálohy se dovolal, ale nenašel nijaké, 2. šik brigády byl zatím jinam odeslán. Ze stodoly na konci vesnice střeleno po něm a on do ruky těžce raněn.
Mezitím co pluk u Probluze zapomenuv dřívějšího neúspěchu u Jičína chrabře a houževnatě proti přesile a lepší zbrani bojoval a obdivu přítele i nepřítele si dobýval, ucouvly střed a záloha armády; bitva byla ztracena a tak musil i pluk couvnouti. A byl to neblahý ústup.
Pluk stál bez opory, pouze brigádní baterie hleděla ústup 1. a 2. praporu poněkud krýti. Prapory byvše ze všech stran střelbami zasypávány utrpěly ohromných ztrát na důstojnících i mužstvu. Nejinak vedlo se i ostatním oddělením pluku.
A přece vojsko dosud neochabovalo, jsouc i v neštěstí kázně a povinností pamětlivo. Když brigáda shromažďovati se dala, stal se pluk znovu terčem nepřátelské dělostřelby. Brigádník nařídil neodkladný ústup, jejž jednotlivé prapory v pořádku nastoupily, ale záhy cválající jízdou ve zmatek uvedeny. Důstojníci shromáždili mužstvo jen s největším namáháním, překročili dva metry široký náhon a dospěli Labe, jehož přechody vojskem byly ucpány. Mužstvo většinou přebrodilo řeku a mnoho jich našlo v labských vlnách smrt; jednotlivci zabředli opět do zaplavených kotlin (Kessel) králohradeckých a v bahně zahynuli.
Na protějším břehu labském vedli důstojníci kolem sebe shromážděné mužstvo dílem do Pardubic, dílem do Holic, kde až do svítání odpočíváno, pak 4. července do Vys. Mýta, kde se pluk a armáda seřadily. 6 důstojníků, 26 mužů bylo mrtvých, 11 důstojníků, 319 mužů raněných, 70 mužů zajatých. V pěti dnech ztratil pluk – nečítaje chorých a vysílených – 49 důstojníků a 1156 mužů.
 

 

Vyznamenaní důstojníci

Po vylíčených již událostech netřeba ani podotýkati, že důstojníci pluku v bojích r. 1866. byli vzorem udatnosti a ušlechtilé sebeobětavosti, čemuž hlavně číslice ztrát nasvědčují. Z 80 důstojníků bylo 22 mrtvých, 26 raněných. Pouze jediný důstojník smělostí svou byv sveden, upadl v zajetí. Pak-li však přece o několika vynikajících bojovnících zde se zmiňujeme, činíme tak, jelikož oni za příčinou zvláštního vyznamenání v dějiny pluku vtěleni jsou a proto i zde jich opomenuto býti nesmí. Jeho Veličenstvo propůjčil za vynikající, chrabré, výtečné a záslužné výkony vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací plukovníkovi Karlovi, kavalíru Hervayi z Kirchbergu, setníkům Juliovi Reinländerovi a Hugovi Schramovi, pak padlému nadporučíku Adolfu Köhler-Aisleitnerovi. Padlému majoru Rud. Schmidtovi, šlechtici ze Schwarzenschildu, pak setníkům Josefu Baudischovi, Bohdanu Ottovi šlechtici z Ottenkampfu, nadporučíkovi Arnoštu Wildtovi, plukovnímu lékaři dru. Abrahamu Fischerovi a podlékaři Samuelu Czázárovi vysloveno Jeho Veličenstvem chvalné uznání.
Plukovník Hervay vyznamenal se při obou bitvách jasným a rázným vedením pluku; kde nebezpečí největší, tam objevil se vždy velitel pluku a příkladem i slovy mužstvo k horlivosti povzbuzoval. K němu družil se podplukovník hrabě Ludolf, pod nímž v obou bitvách kůň zastřelen a z bojů od Solferina chvalně uznaný major Cibulka, jehož brigádník ve svém oznámení nemálo vynáší. 
Major ze Schwarzenschildu, který s rozhledem a nadobyčejnou statečností při srážce u Železnice pravý bok kryl, zaplatil smrtí věrnost svoji k vladaři. Nadporučík Köhler-Aisleitner vnikl první s harcovníky odvážlivě do Probluze, načež šarvátky se súčastnil, z níž sice jako vítěz, ale těžce raněn vyšel.
Setník Julius Reinläder, pod nímž také u Železnice i u Probluze kůň zastřelen, vedl 29. června statečně svou divisi k útoku na Zámez, při čemž mužstvo slovy i příkladem k srdnatému postupu pobádal; při ústupu dovedl divisi svou pohromadě udržeti a hrnoucímu se za ní nepříteli se ubrániti.
Setník Hugo Schram napadl a odrazil svou divisí u Zámezí nepřítele, jenž levé křídlo rakouského vojska obklíčiti zamýšlel. Setník Ott z Ottenkampfu vedl hrdinně 1. divisi k útoku na Probluz; při ústupu zastřelen pod ním kůň. Při pádu s koně zlámal si klíční kost, ale nedbaje toho vytrval na bojišti. Setník Baudisch kryl při ústupu 3. praporu do Železnice tvrdošíjným hájením mlýnu proti nepřátelské přesile pravý bok a osvědčil zde svou zmužilost a horlivost.
Nadporučík Arnošt Wildt roznášel jsa pobočníkem mezi nejprudším deštěm kulek směle a srdnatě rozkazy velitele praporu divisím, vjel častěji mezi vojáky a vybízel je srdečnými slovy k postupu. Kůň jeho pod ním raněn.
Plukovní lékař Fischer jat při plnění svých povinností. Podlékař Czázár vytrval i za střelby v popředí a přinášel s největší obětavostí raněným rychlou pomoc.
Mimo z nejvyššího místa vyznamenané důstojníky, pochváleni ještě brigádním velitelstvím: setník Albrecht, nadporučík Viktor z Aicheneggu, Bohdan Hildenbrand, Frant. Gerisch a plukovní pobočník Eduard Stengl, pak poručíci Jan Geschwendt a Frant. Bayer z Bayersbergu.

Stateční muži

Šikovatel Antonín Štěpán a Jan Tautsch

od 1. a 2. setniny postupovali při srážce u Železnice za vražedné střelby nepřátelské v čele svých oddělení směle kupředu a donutili Prusy k ústupu. Oba vyznamenáni pochvalou, jež však Štěpánovi již tlumočena býti nemohla. Ve věrném plnění povinností vykrvácel na poli válečném.

Kadet František Dokonal, kaprál Josef Kvapil a vojín Jan Bína

přispěly značně při útoku na Probluz odvahou svojí k vypuzení pruských harcovníků z Osady. Kadet ač zde raněn, oddílu svého přece neopustil, nýbrž vytrval chrabře v ohni a podal tím krásný příklad odvážné obětavosti. 
Kvapil účinkoval neohrožeností svou při bojích 29. června na ustupující houf tak zdárně, že týž znovu proti přesile se postavil, čímž uzavřená oddělení velkých ztrát osvobodil. Zdární bojovníci nebyli sice dekorováni, ale jména jejich nechť stkví se zde ve stálou vzpomínku.

Závodčí Antonín Křivohlavý a Vendelín Kober.

Závodčí 2. setniny Křivohlavý byl v bitvě u Hradce Králové praporečníkem 1. praporu. Slovy i skutky povzbuzoval prapor vysoko ve svalnaté pravici třímaje a nedbal střel, jichž nesčíslný počet kolem uší mu hvízdal. Tu těžce raněn klesl k zemi. Ihned přichvátal závodčí 7. setniny Kober, chopil se praporu a nesl jej v čele útočícího bataillonu proti nepříteli. Oběma horlivým udatným poddůstojníkům vysloveno chvalné uznání.

Šikovatel Frant. Thüll a svobodník Václav Mašek

od 3. setniny vyznamenali se při srážce u Železnice, odkud večer nastoupen pochod zpáteční. 1. prapor ubíral se k Jičínu stíhán jsa nepřítelem. Tu přicválala sem nepřátelská jízda a 2. divise dle zvyku utvořila ihned čtverhran. V témž okamžiku postřehli oba hrdinové v úvozu uváznuvší tam káru s nábojem. Nepřátelské střely lítaly kolem a obáváno se výbuchu, pak-li kára zasažena bude. Bez ohledu na vlastní nebezpečí na mysli majíce pouze prospěch celku přikvapili oba ke káře a odvezli ji s namáháním z nebezpečného místa. Útok nepřátelské jízdy zamezen náhlým objevením se jízdy rakouské. Oba hrdinové obdrželi po stříbrné medaili udatnosti II. třídy.

Šikovatel Frant. Novotný a vojín Josef Steffek.

Při bitvě u Probluze zahnala 3. setnina, k níž oba patřili, smělým útokem, při němž šikovatel Novotný již srdnatostí se vyznamenal, nepřátelské harcovníky z okraje osady a sama se zde usadila. Tu vyskočil Novotný vpřed a vybízel mužstvo k dobytí před nimi ležící, Prusy obsazené stodoly. S vojínem Steffkem první tam vnikli a nepřítele vypudili. Střílejíce pak ještě za prchajícím protivníkem ranili pruského důstojníka a více mužů. Novotný odměněn stříbrnou medailí I. třídy.

Sluha Petr Kvasineč a šikovatel Jan Chocenský.

Při srážce u Železnice nevydržel sluha Kvasineč v pozadí; ozbrojil se šavlí a hnal se 4. setninou proti nepříteli. Tu uzřel setníka Reinländera, pod nímž kůň postřelen klesati. V nejprudčí palbě přiběhl k němu, s ním zároveň šikovatel 6. setniny Chocenský. Oba odvážlivci odnesli omdleného setníka z místa dostřelu. V upomínku na oba srdnaté muže budiž zde ušlechtilý jich skutek poznamenán.

Šikovatel Frant. Zachař a závodčí Frant. Svoboda

od 4. setniny zavedli v hrdinném postupu v bitvě u Hradce Králové svá oddělení proti nepříteli, který v úvoze probluzském se usadil a ač týž zoufale se bránil, zahnali ho odtud, dobře mířenou střelbou značných ztrát mu dříve způsobivše.

Závodčí Antonín Ullrich

od 5. setniny raněn hned při postupu k Probluzi. Potlače však svou bolest, setrval při oddělení a vedl směle mužstvo své sám k útoku. Když pak zpáteční pochod nastoupen býti musil, setrval s rojem svým na svém stanovišti a chladnokrevně pozdržel hrnoucího se nepřítele, dokud setnina seřaděna nebyla a z dostřelu se nevzdálila. Pak teprve táhl za setninou a dal se obvázati. Zdárný poddůstojník odměněn velkou stříbrnou medailí.

Svobodník Čeněk Mládek

Od téže setniny střelen při útoku na Probluz do pravého ramene a do prsou. Po obvázání ran nevydržel ale v nečinnosti zatímco soudruzi na život a na smrt bojovali. Nemohl ručnicí sice vládnouti, ale chtěl alespoň býti přítomen. I spěchal ku své setnině a pobádal soudruhy domluvou ku zmužilosti, dokud ztrátou krve vysílen ve mdloby neklesl. Až do vyčerpání sil svých věrný a dbalý vojín odměněn za své obdivuhodné chování velkou stříbrnou medailí.

Trubač Antonín Sládek

od 1. praporu odmítnul při útoku na Zámez, ač krutá vzmáhala se palba, setrvati v krytém pozemí. Když pobočníkovi postranní kabela odstraněna, přiskočil Sládek, zdvihl kabelu a tropě si posměch z lítajících kolem kulek, odevzdal ji majiteli. Neohrožeností a odvahou svou podal chrabrý trubač mladému mužstvu krásný příklad vojenské zmužilosti. Sládek vyznamenán vojenskou medailí II. třídy.

Závodčí Frant. Vacek

od 7. setniny předvedl 3. července oddíl svůj rázně a neohroženě před nepřítele u Probluze a střelen tu do stehna. Ač krvácel, nedbal rány, nýbrž hnal se dále v čele svého oddělení proti za plotem umístěnému nepříteli a porazil jej. Teprve když pluk ke zpátečnímu pochodu se seřaďoval, ohlásil své poranění a dal se obvázati. Smělý vojín cenící výše válečný úspěch než vlastní úlevu, dekorován velkou stříbrnou medailí.

Kaprál Ondřej Fischer

od 8. setniny osvědčil se při srážce u Železnice vzorem hrdinné neohroženosti a věrné příchylnosti ku svému důstojníku. Vytrval stále v čele svého roje a vybízel podřízené ku odvážné vytrvalosti. Tu klesl velitel jeho oddílu, poručík Bystranowský raněn. Ihned přiskočil Fischer k němu, odnesl ho na obvaziště a vrátil se opět ku svému oddělení, by až do posledního okamžiku hrdinně a horlivě bojoval. Pochvalné uznání bylo mu odměnou.

Oddaní vojáci

Kaprál 8. setniny Josef Stöhr a svobodník Ant. Dobias

postrádali při zpátečním pochodu po srážce u Železnice svého raněného setníka Stuscheho. Hned se kvapně vrátili, za nejprudčí střelby ho vyhledali a odnesli zachránivše ho tak před jistým zajetím. Vědomí, že vykonali ušlechtilý, hrdinný skutek a vděk setníkův byl jim odměnou. Budiž jim i zde vzpomínka zachována.
Šikovatel 9. setniny Václav Salfický a šikovatel 10. setniny Josef Mikš snažili se u Železnice za prudkého deště kulek raněného setníka z Macku v bezpečí dopraviti a také ho kus cesty odnesli. Než osud nebyl jim přízniv; setník z Macku střelen podruhé a i šikovatel Mikš klesl k zemi mrtev.
Salfický o pět dní později při útoku na Probluz choval se neméně statečně a byl lidem svým krásným příkladem mužnosti. Statečným poddůstojníkům propůjčena stříbrná medaile udatnosti I. třídy. Mikšovi položena ovšem již jen na hrob.

Závodčí Václav Pekárek a vojín Ferdinand Janeček

od 9. setniny vyznamenali se u Probluze v boji na návsi jako odvážliví bojovníci, začež jména jejich zaslouží zde býti uvedena.

Kadet Hugo rytíř z Eisensteinu a závodčí Jan Holeček

od 12. setniny vyznamenali se odvahou a neohrožeností. První srdnatě vedl oddíl svůj u Železnice, ač raněn a tím stal se mužstvu pravým vzorem obětavého plnění povinností.
Holeček předvedl v bitvě u Hradce Králové oddíl svůj s takovou statečností, že zbavil pozemí nepřítele. Při tom těžce raněn a z bojiště odnešen. Za hrdinné úspěšné chování odměněn stříbrnou medailí.

Závodčí Frant. Häusler a kaprál Frant. Jirout

od 13. setniny vedli, první jsa velitelem oddílu, druhý velitelem roje, oddělení svá při ústupu 29. června tak rozvážně a chladnokrevně, že pouze krok za krokem nepříteli pozemí přenechávali. Tím udržela se 7. divise déle v Železnici, čímž opět zpáteční pochod ostatních částí pluku méně ohrožen. Oba zachovali se v rozhodném okamžiku co nejchvalněji a proto buďtež zde jména jejich v čestné upomínce zachována.

Kaprál Josef Bečička

od 13. setniny ustanoven, když zpáteční pochod do Probluze nastoupen, ku krytí ústupu. Ač roj ani v střelbě neustával, tlačili Prusové stále ku předu; tu shromáždil hrdinný kaprál svoje mužstvo a s hlasitým „hurá“ vrhl se bajonety proti nepříteli, kterýž překvapen postup zarazil. Tím získán čas a uzavřená oddělení mohla v úplném pořádku v ústupu pokračovati. Bečička obdržel stříbrnou medaili udatnosti II. třídy.

Šikovatel Dominik Krátký

od 14. setniny převzal při srážce u Železnice, když oba důstojníci padli velení poloviny setniny a zdržel na nejkrajnějším pravém křídle značná nepřátelská oddělení tak dlouho, dokud ustupující vlastní oddíly nadskoku nezískaly a nové stanoviště nezaujaly. Pak teprve se k nim i Krátký připojil. Za zručné své vedení odměněn stříbrnou medailí II. třídy.

Šikovatel Václav Karrel, závodčí Ludvík Čtvrtečka a Josef Šírový, bubeník Jan Janko

od 15. setniny vrhli se první při dobývání svahu před Zámezím 29. června r. 1866. na nepřítele. Příklad jejich nejvýš odvážlivé neohroženosti, účinkoval prospěšně na sledující je mužstvo 8. divise, kteráž protivníka napadla a se svahu sehnala. Šikovatel Karrel i závodčí Šírový zde zraněni.
Karrel a bubeník Janko vyznamenáni stříbrnou medailí. Jelikož jen jistý počet vyznamenání byl rozdán, neobdrželi oba závodčí ničehož, ale jména jejich zůstanou přece v dějinách pluku navždy uchována.

Svobodník Frant. Peterka a Josef Bittner.

První převzal v bitvě u Hradce Králové, když vůdce roje padl, velení téhož a obsadil ním výhodně ležící štěrkoviště, jež hájili stateční hoši tak tvrdošíjně, že přesile nepřátelské, ač rychlopalbu zahájila a několikráte útočila, nepodařilo se štěrkoviště opanovati. Teprve všeobecný ústup donutil hrdinný roj a jeho velitele vzdáti se výhodného stanoviště.
Bittner zastřelil pruského důstojníka a osvědčil se vůbec zručným, chladnokrevným střelcem, jenž mnohého protivníka skolil.

Šikovatel Antonín Missberger

od 16. setniny zachránil 3. července u Probluze velitele svého praporu, setníka Reinländera. Již vydán rozkaz ku pochodu zpátečnímu, když Missberger uzřel setníka beze smyslu pod zastřeleným koněm ležeti. Ihned vyprostil ho z pod koně a odnesl, ačkoliv již oddíl jeho ustupoval a nepřítel se hrnul, za prudké palby na zádech v bezpečí. Missberger odměněn za šlechetný a obětavý čin velkou stříbrnou medailí.

Praporečník Frant. Mazura

osvědčil se při srážce u Železnice, jakož i v bitvě u Hradce Králové hrdinným vojínem. Při poslední potýčce vrhl se v čele 6. divise s řídkou odvahou do příkopu nepřítelem obsazeného vysoko mávaje čestným štítem pluku. Oblek jeho rozedrán množstvím kulek, ale on sám raněn nebyl. Stříbrná medaile dána hrdinnému poddůstojníku v odměnu.

Plukovní tambor Josef Richter

vyměnil, když hudební kapele u Hradce Králové rozkázáno z dosahu bojiště couvnouti, dobrovolně hůl za ručnici a směle súčastnil se s 1. setninou hrdinného útoku na Probluz. Za odvážlivé, zdárné chování odměněn stříbrnou medailí udatnosti II. třídy.

 

Fotogalerie

© Copyright 2012 - Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.