Říjen 2024 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 |
Rakousko-uherský pěšák (tzv. německého pluku) rukoval v roce 1914 oblečen do standardního polního stejnokroje vz. 1908 v barvě štičí šedi, límcové výložky na stojatém límci v plukovní barvě (18IR - temně červená) byly částečně zakryty. Sako mělo pravidelné obdélníkové nárameníky. Na pravém nárameníku byl typický rys R-U stejnokroje - stočený, obšitý látkový váleček, který zabraňoval sklouznutí řemene pušky z ramene. Volné kalhoty byly u kotníků sepnuty kamašemi se dvěma knoflíky. Pěchota používala kožené kotníkové boty s okovanou podrážkou. Pokrývku hlavy tvořila polní čapka ve stejném odstínu s černým koženým štítkem.Voják byl též vybaven dlouhým zimním dvouřadým kabátem (mantlem) v barvě štičí šedi.
Polní řemení bylo přirozeně hnědé a to včetně obuvi. Standardní řemení tvořil opasek se čtyřmi sumkami na náboje a koženým závěsníkem na pochvu bodáku. Doplněn byl závěsnými ramenními řemeny na dvojitý tlumok z teletiny. V horním se nosilo především náhradní spodní prádlo, ve spodním se nacházela zásoba střeliva a konzervovaná dávka potravy. Stanová celta, kolíky a tyče byly k tlumoku připnuty. Přes pravé rameno k levému boku se nosila brašna - chlebník s polní lahví, příborem, denní dávkou chleba a osobními potřebami. Celková pochodová zátěž řadového pěšáka činila asi 27kg. Polovina vojáků čety nesla ještě polní lopatku, jeden voják krumpáč a jeden nůžky na ostnatý drát.
Standardní výzbrojí rakouského řadového pěšáka byla po celou dobu 1. světové války opakovací puška Mannlicher vz. 1895 ráže 8mm (8x50 R Mannlicher). Zajímavostí, byl především přímotažný závěr, který zrychloval nabíjení resp. opakovací funkci zbraně. Nicméně toto neplatilo v případě většího znečištění závěru, na který pak bylo nutné vyvinout větší sílu a někdy se zasekl úplně. Puška měla schránku na 5 nábojů, které se do ní vkládaly společně s plechovým rámečkem. Ten vypadl ze schránky spodním otvorem po zasunutí posledního náboje do nábojové komory. Puška byla dlouhá 1,27m a vážila 3,65kg. 40ks nábojů nesl voják na opasku v sumkách (v rámečcích po 5ti kusech) a dalších 80ks nábojů nesl v tlumoku.
V průběhu světové války došlo k nesčetným modifikacím rakouských uniforem, výstroje a výzbroje, které byly zaváděny na základě přímých zkušeností z jednotlivých bojišť, ale také na základě možností dané lokace a jednotky a v posledních letech války především na základě materiálové nouze. Uveďme tedy pouze ty nejvýraznější:
1915 - masové zavádění ovinovaček nebo vlněných podkolenek místo původních kamaší - spinek
1915-1916 - převzetí "německé" barvy polní uniformy - tzv. polní šeď (Feldgrau)
1916 - nahrazování stojatého límečku saka límcem ležatým
1916 - zavádění plátěného tlumoku místo dvojitého "telete"
1916-1917 - v zákopech byly látkové pokrývky hlavy nahrazovány ocelovými přilbami (Berndorfer-1916 nebo německé přilby M17 - 1917)
1916-1917 - výložky v barvě pluku nahrazeny pouze barevnými proužky na ležatých límcích
Nové pochodové kolony byly vybavovány novými výstrojními součástkami, ale frontové jednotky si poměrně dlouho ponechávaly ty původní, se kterými na frontu přišly (důvodem byla pochopitelně materiálová nouze), pohybovala se v rakouské armádě především v letech 1915-1916 vskutku pestrá škála šatsva, a to i v rámci jedné jednotky.