Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

NABÍDKA
KONTAKT
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Hrádek 36
503 15 Nechanice

Telefon: +420 605 837 097

18IR@email.cz

DŮLEŽITÉ

KALENDÁŘ
Červen 2019
PoÚtStČtSoNe
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Odhalení pomníku padlým v první světové válce v Horních Dohalicích

22. září 2018 jsme přijali pozvání na slavnostní odhalení nového pomníku v Horních Dohalicích. Pomník byl odhalen na památku 4 občanů Horních Dohalic padlých v první světové válce. Jelikož hned 3 z nich narukovali k C. a k. 18. pěšímu pluku uvádím na konci pro zajímavost citaci z projevu pana Kudrny s detaily o těchto padlých. Po projevech a odhalení pomníku jsme se ještě přesunuli k pomníku v Dohalicích, kde jsme taktéž provedli malý pietní akt. S obcí Dohalice spolupracuje náš klub dlouhodobě a jako vždy se nám zde dostalo velmi milého přijetí a odpoledne jsme prožili v přátelské atmosféře u občerstvení a rozhovorech s místními občany. S obcemi, které si váží historie a nezapomínají na své padlé, rádi spolupracujeme a proto jsme v Dohalicích a Horních Dohalicích určitě nebyli naposledy.


Zúčastnili se : J. Šmíd, J. Hromádka, P. Karlíček, Š. Šmíd z 18IR a R. Hrdina z 2FJB.
Sepsal : J. Šmíd
Foto : J. Šmídová, V. Kobrová

Doslovná citace z proslovu Jindřicha Kudrny :
„Do Velké války, jak se jí tehdy říkalo, z naši obce odešlo 36 mužů. Z nich byli 3 v bojích raněni a čtyři se bohužel nikdy nevrátili. Kolik mužů se vrátilo přímo z fronty a případně kolik ze zajetí nevíme, nikdo však nebojoval v legiích.


František Hrubý z č. p. 40 je nejstarším z našich padlých Narodil se 20.červnce roku 1878 v Třesovicích. V archivu voj. historického ústavu se zachoval kmenový list, ve kterém jsou zaznamenány údaje o jeho vojenské službě. Do RU armády byl povolán roku 1899 k 18p.p. v Hradci Králové. Po dvouleté službě je převeden do zálohy. V roce 1911 byl přeřazen k zeměbraneckému p. p. č 11 do Jičína a 29. července 1914 je mobilizován do armády. Do války odešel ve svých 36. letech. Zanechal doma ženu a pět dětí. Bojoval na ruském bojišti a po dvou letech byl dne 16. července roku 1916 zastřelen na stráži ve Smolarech, někde psáno Smolenci u Kovelu v tehdejší Haliči, kde je pochován na zvláštním vojenském hřbitově. Město Kovel leží na severozápadě Ukrajiny poblíž hranic s Polskem a Běloruskem. Úředně byl František Hrubý prohlášen za mrtvého až v roce 1924 ke dni 31. srpna 1918.


Josef Maxmilián z č. p. 28 je druhým nejstarším z našich padlých. Do války odešel jako 26. letý 27. července a nastoupil k 18. p.p. do Hradce Králové. Doma zanechal těhotnou manželku a syn Josef se jim narodil 22. ledna roku 1915. Protože měl za sebou základní vojenský výcvik, odešel vzápětí na frontu a již 15. srpna od něho přišel korespondenční lístek z Ruska. Brzy poté za nám neznámých okolností upadl do zajetí a v zajateckém táboře v Taškentu zemřel. Dle Pamětní knihy se tak stalo 12. prosince. Pokud je datum v Pamětní knize správné, jeho syn se tedy narodil jako pohrobek. Taškent je dnes hlavní město Uzbekistanu, který tehdy patřil k Ruské říši. Jaké otřesné poměry v ruských zajateckých táborech panovaly, je z literatury známo. Hlad, nemoci. Pověstný byl zajatecký tábor v Dárnici u Kyjeva, kde daně hlady umíraly desítky zajatců všech národností.


Václav Holman z č. p. 36. Byl z našich padlých nejmladší. Zachovalo se nám o něm nejméně údajů Narodil se 2. února 1897 a v roce 1914 mu bylo teprve 17 let. Vojenskou službu mohl tedy nastoupit až v roce 1915 po dovršení 18. let věku. Byl povolán k zeměbraneckému p.p. č11 do Jičína a musel prodělat základní vojenský výcvik. Bojoval na ruské frontě, kde pode zápisu v Pamětní knize ještě v roce 1915, nebo 1916 u Kovelu padl. Karta zachovalá ve voj. historickém ústavu uvádí nesrozumitelné místo úmrtí a datum 2. srpna 1916 s dodatkem Rusko Polsko. Na počátku války do ní narukoval i jeho otec František Holman, ten válku přežil. Kdy se o smrti svého syna dozvěděl, nevíme.


Josef Jahelka z č. p. 29 O něm se mohu zmínit podrobněji. Narodil se 24 října1896, v roce 1914 mu tedy bylo 18 let. Po vyhlášení mobilizace nastoupil jako nováček k 18. p. p. do Hradce Králové. Odtud byl po krátkém pobytu poslán do výcvikového střediska tohoto pluku v České Lípě, kde prodělal základní vojenský výcvik. Po jeho ukončení odjel přes Uhry na srbské bojiště. O jeho krátké vojenské službě se zachovalo poměrně dost dokumentů. Kromě zápisu v pamětní knize a dokumentů z voj historického ústavu, ještě dopisy z vojenského výcvikového střediska 18. p. p. v České Lípě, spotu s fotografií a korespondenční lístky vojenské polní pošty z fronty. V dopisech z České Lípy popisuje svoji snahu dostat se k plukovní hudbě. Na jaký hudební nástroj se před válku naučil hrát nevím, ale píše, že to stálo mnoho peněz. Tato jeho snaha však byla marná, nemohl nabídnout dost vysokou částku a byl přeplacen „Němci“. Píše o svém zklamání a přání odejít na frontu cituji: aby to se mnou už nějaký konec vzalo. Pokud by se býval k plukovní hudbě dostal, pravděpodobně by si zachránil život. V dalším dopise píše, cituji: pošlete nějaký krejcar na tu poslední cestu, dal bych se také fotografovat, jestli se nevrátím tak abyste alespoň to po mně měli. Já myslím, že se vrátím. Na fotografii je pravděpodobně s F. Třebeškou z čp. 25, na kterého se ve svém posledním zachovalém kor. lístku ze 21. října 1915 ptá. Lístky vždy začínají oslovením drazí rodiče, přijměte ode mne pozdrav a políbení a končí slovy váš syn a bratr Josef s Bohem. Často v nich prosí o zaslání jídla a omlouvá se za neustálé prosby, cituji: nezlobte se, že vám stále o něco píšu, neb když je prázdný žaludek, tak se moc vzpomíná na domov. Též píše, rád bych vám všechno /co zde zažívám/ napsal, ale nemohu, někdy píše: tady je to hrozné. Často nabádá svého tatínka, ať udělá vše pro to, aby nemusel do války odejít, cituji: jen kdyby tatínek nikam nemusel, nebo by to ani nevydržel. Jeho otec pan František Jahelka narozený 3. září 1870 přesto do války odešel, ale domu se z ní šťastně vrátil. Jaké však byly jeho pocity, když věděl o smrti svého syna, si lze jen těžko představit. Josef Jahelka někdy vyslovuje v lístcích naději ve shledání. Ta naděje se však nesplnila a on padl 13. listopadu 1915 pod Triglavem na Mrzlem Vrchu v Julských Alpách v dnešním Slovinsku.


Data a údaje o smrti našich padlých jsem převzal z Pamětní knihy obce Horních Dohalic. V ní však údaje o1.SV jsou psány až s odstupem, roku 1924, po osamostatnění obce. Mohlo tedy dojít k nepřesnostem či omylům. Dokumenty z VHÚ mnohdy nesouhlasí s údaji v Pamětní knize. Jisté je však to, že všichni odpočívají daleko od své vlasti. Dva v bývalé Haliči, dnes rozhraní mezi Polskem Běloruskem a Ukrajinou, další až v dalekém Uzbekistanu a čtvrtý pod bělostnými Julskými Alpami v tehdejším Přímoří, dnes Slovinsku, kde též padlo mnoho jeho spolubojovníků z hradeckého 18 p.p. Budiž jim země lehkou, ať odpočívají v pokoji.“

 

Přílohy

Fotogalerie

© Copyright 2012 - Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.