Černopraché střelby na Hrádku 5.5.2018

Jelikož základním nástrojem pěšákovým a jeho nejbližší milkou je Lorenzova ručnice, sezdali jsme potřebným procvičiti mužstvo nejen v střelbě papírové, ale i v střelbě olověné. 5.5.2018 jsme proto uspořádali Černopraché střelby, resp. Den černého prachu na střelnici Hrádek, by každý mohl pocítit onen zpětný ráz, jež papírem nelze vyrobiti.

Snad obava z rázu zpětného či časová tíseň zapůsobili na mužstvo, že se nás toliko jen 7 sešlo a 2 přihlížející.

Krásné počasí, oblaka býlého kouře z hlavní, voňavé buřty a naprostá pohoda však vše vynahradila. K dispozici byly 3 Lorenzovi ručnice. 2 pěchotní (jedna s hledím stavitelným, druhá s pevným) a 1 myslivecký štuc. Vše dalo chvíli laborování. Hromada střel, kila maziva a černého prachu ... .Co léta nejlépe, co létá naplocho, kdy je nutno vývrt vyčistit ....  a jak tvrdá je spoušť. No... prostě tahle slečna si žádá opravdu důkladnou předehru :-). Jak poznamenal pan Doktor: "Jak je možný, že to celé před 150ti lety proběhlo během sedmi dní, když jenom připravit flintu trvá půl dne?".... :-).

Ano, procesy byly poněkud delší, ale "zážitek z rány" o to lepší. Mnozí střelci byli překvapeni z projevu flinty, neb poprvé stříleli kulí a ne papírem. Ano... rozdíl je naprosto zásadní a rameno to pocítí.

K obědu jsme se posilnili buřty z Trnavy a mohlo se pokračovat.

Když měli všichni pocit, že už dosáhli přijatelné přesnosti, jali jsme se střílet na malovaný terč. Má zlatá žena se s ním mořila několik dní, protože již měl přichystáno místo na zdi v kanceláři, a tak jsem trval i na "pěkné kompozici zásahů" :-). První dostal příležitost Major Petráček. Jenže jeho štuc již ne a ne zasáhnout terč. Zanesení již na něj bylo asi příliš. Půjčil jsem tedy veliteli svou ručnici a tak konečně byla první díra průměru 13,9mm vyrobena. Doktorova ručnice už řekla též dost a vrhla lorenzovu střelu na terč na plocho, a tak se v levém dolním rohu krásně podepsala přesným svým obrysem. Začal jsem tedy radši ladit ještě mazivo a na potřetí jsem konečně zasáhl střed - štít se lvem. Libor umístil otvor pěkně do stuhy, Tomáš bohužel již mírně nad nápis, ale Dominik krásnou trefou do štítu střelby ukončil. Bylo na čase, protože po 55 ranách byla i moje ručnice přesností lehce indisponována.

Krásný pohodový odpočinkový den a památka v podobě malovaného terče. Co víc si přát. Snad jen, více účastníků ... vždyť dnes má bezmála každý druhý drážkovanou hlaveň .... tak proč nevyzkoušet. Ale bude určitě ještě příležitost.

Si vis pacem, para bellum!

"Chceš-li mír, připrav se na válku!"

Text: M.K.

Foto: Veronika Vítová

Fotogalerie