Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

NABÍDKA
KONTAKT
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

Hrádek 36
503 15 Nechanice

Telefon: +420 605 837 097

18IR@email.cz

DŮLEŽITÉ

KALENDÁŘ
Březen 2024
PoÚtStČtSoNe
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.

146. výročí bitvy na Chlumu (u Sadové) 3.7.1866 - 2012

V pátek a v sobotu 29. a 30. června 2012 se konaly vzpomínkové akce u příležitosti 146. výročí bitvy u Hradce Králové z roku 1866. Místopředseda našeho spolku a redaktor naší internetové stránky Martin Klika výjimečně letošní Chlum vynechal a věnoval se svojí rodině, do níž začátkem týdne přibyla druhorozená dceruška Barborka (vítej na světě!). Jako nováčkovi mi nabídl, abych sepsal o celém Chlumu za náš pluk reportáž a já s díky přijal. Kromě toho bych chtěl na tomto místě Martinovi moc poděkovat také za zapůjčení uniformy a vůbec všechnu pomoc, kterou mi často a ochotně teď v mých začátcích u pluku poskytuje.
Pokusím se stvořit co možná nejčtivější textík, v němž mezi všemi mými pocity a dojmy snad nezaniknou ani objektivní informace o této veliké akci, jíž jsem se poprvé účastnil jako účinkující.
Coby nováček jsem se snažil dorazit na akci mezi prvními a odcházet mezi posledními. S Liborem Dolanou a Pepou Kleplem jsme najeli do polního ležení už ve čtvrtek večer jako první příslušníci našeho pluku. Rozbili jsme tábor včetně plukovního přístřešku a krom toho jsme přivítali ve svém středu nového adepta pro náš pluk Michala Hornycha, který se rozhodl u nás zkusit štěstí. Večer jsme si příjemně pokecali a dopíjeli ještě nějaké ty zásoby z domova. Ale vyrazili jsme i na první průzkum nahoru k „Polním myslivcům“ na jedno chlazený.
V pátek nás čekaly dva hlavní body programu: pochod Cerekvice – Hořiněves (alias tradiční bojovka pro vyřádění účastníků) a vystoupení na Masarykově náměstí v Hradci Králové.
Pochod se poněkud zkomplikoval už hned na začátku. Ukázalo se totiž, že neexistuje jednoznačně jasná informace, v kolik vlastně má celá akce začít. Když jsme v osm hodin opouštěli v Karose Chlum, naše sestava byla sotva reprezentativní. Řada našich kamarádů totiž počítala se začátkem později. Nakonec za námi ale ještě včas dorazili, a tudíž jsme se pochodu zúčastnili v solidním počtu devíti členů. Konkrétně to byli Láďa Petráček, Libor Dolana, Joska Klepl, Karel Zakl, Michal Hornych, moje maličkost, Jirka Němec, Adam Prouza a Čenda Prokop. Na pochodu jsme absolvovali celkem tři bitvy. První v lese za Cerekvicí, kde jsme ovšem po třech salvách nechali bojovat za nás naše běhavé myslivce a věrné saské spojence, zatímco my sami jsme (v jedné kumpanii s naší druhou setninou bří Rosůlků) vyrazili směrem na další pozice nenásledováni dlouho nikým. Když jsme z polí vyšli na asfaltovou cestu, záhy se před námi zpoza zatáčky vynořil pruský proviantní vůz. Ten jsme samozřejmě zastavili a zrekvírovali jsme demižonek lahodného vínečka, načež jsme nechali vůz milostivě projet dál. Poté se na té samé cestě strhla druhá bitva dne, v níž jsme byli zatlačeni Pruškáky až do blízké vesnice (šlo o Želkovice, pokud se nemýlím), kde nám ale alespoň místní obyvatelé připravili vítanou útěchu v podobě vody k napití. I pokračovali jsme dále do Hořiněvsi. Po celý pochod jsem jako jediný bubeník v našem „cuku“ vytrvale bubnoval do kroku (a neskromně se pochlubím, že jsem za svoji vytrvalost byl později z více stran pochválen :-)). Naším úkolem bylo najít pozice dělostřelců, kteří vyrazili před námi v autech. Když jsme je našli a rozložili se do stínu opodál stojících stromů, jeden z myslivců si jednou zkušebně vystřelil. Nato se ozval nevrlý řev majitele sousedícího pozemku, že na něm má bažanty a že na tomto místě střílet nemůžeme. Tak jsme i s děly a kavalerií vyrazili o kus dál podél trati do aleje stromů, v níž jsme se nechtěně ztratili z dohledu Prusů, kteří měli přijít za námi a vyzvat nás k finálnímu střetnutí. Tou dobou už jsme ale byli chudší o dva maršmarody Libora s Michalem, kteří zůstali v chládku na okraji Hořiněvsi. Právě k nim pak dorazila celá pruská armáda, aniž by si všimla hlavního voje Rakušanů o kus dál. Strhla se šarvátka dvou chrabrých Rakušanů čelících celé pruské kompanii, a dokonce i útoku kavalerie. My ostatní jsme se o jejich chrabrosti dozvěděli až z vyprávění, sami jsme nic neviděli, jenom jsme slyšeli výstřely a divili se, co se děje. Chlapi se dlouho drželi zaujavše výhodnou pozici za ohradou, zpoza níž pálili rychlopalbou z předem připravených patron. Nakonec padli pod jedním z pomníků, na nějž údajně jistý pruský husar chtěl jako uznání jejich výkonu připojit navíc jejich jména. Tímto dobrodružstvím vlastní pochod skončil, následovala menáž na zdejším koupališti a přesun zpátky do tábora.

Do Hradce Králové jsme vyrazili po vlastní ose, celkem sedm lidí ve dvou autech. Vyrazili jsme s dostatečným předstihem, takže jsme se po příjezdu na místo ještě posilnili v putyce (bylo vážně vedro), zatímco Vojta Dolana, který se k nám teprve v Hradci připojil, připravil na náměstí stůl s propagačními materiály o pluku. Na Masarykáči jsme pózovali divákům v předepsaném čase od čtyř do sedmi hodin a krátce jsme nastoupili přímo před pódiem k oficiální prezentaci. Slova se při představování naší výstroje a výzbroje bravurně ujal Vojta Dolana. Prusové byli na Masarykáči ve značné přesile a vytasili se navíc i se svojí hudbou, avšak té zdatně sekundoval orchestr našich myslivců. Nu a na zpáteční cestě z Hradce jsem si zařídil auto našeho velitele, jelikož jsem jako mladej zobák dostal přidělenou funkci řidiče, aby velitel mohl dát nějaké to pivečko.
Večer se konala první větší pijatika nahoře U Polních myslivců. Já se však neúčastnil, ale radši jsem šetřil síly na následující den. Poklábosil jsem s Michalem, který taky společně se mnou zvolil strávení klidného večera v táboře, a oba jsme si v deset hodin večer vyslechli zatroubení večerky v podání našeho šikovného mysliveckého trubače. Tomu odpověděl zase trubač pruský, ale náš chlapík se nedal a po menší trubačské přestřelce rozhodně odešel na kutě (nebo spíš do hospody) s hlavou vztyčenou. Ještě předtím jsem taky v našem ležení za náš pluk přivítal dorazivší kamarády z 8. pěšího pluku z Brna.
A přišel den D. Sobotní ráno se neslo ve znamení pietního aktu u pomníku baterie mrtvých, ale také v duchu dusného vlhka a deště. To všechno bylo obzvlášť zlé pro můj buben s blánou z jehněčí kůže, která se vlhkostí notně zvlnila. No ještě že jsem nemusel bubnovat, protože hudbu k pochodu obstarala zase naše myslivecká kapela. Na den D se k nám (tj. účastníkům pochodu) ještě přidali Petr Karlíček a Pepa Trutnovský. Podívat se na nás přišel (a to v uniformě!) i marod Radek Vorel. A pomalu ale jistě se trousily i drahé polovičky a půvabné dcerušky některých členů pluku. Zvláštní absolutorium zaslouží Šárka Němcová, která dorazila v dobových šatech.
Po návratu z pietního aktu si většina z nás vyrazila prohlédnout stánky v prostoru pod rozhlednou. Já jsem také navštívil vůbec poprvé od rekonstrukce muzeum bitvy. Tam jsem shlédl video zobrazující ve velmi expresivním provedení boje ve Svíbském lese, jehož natáčení se zúčastnil mj. náš pluk (ještě před mým příchodem). Video bylo super, spousta krve a zdařilé herecké výkony řady kamarádů, horší už bylo, že jsem hned po shlédnutí tohoto masakru šel na oběd. Ale přežil jsem to, gulášek byl moc dobrý, ostatně jako i zelňačka, která byla už předtím k snídani (poděkování patří tradičně osvědčenému c. k. polnímu kuchtíkovi Milanu Rouskovi).
Pak už jsme se začali chystat do bitvy, blížila se čtrnáctá hodina. Obloha se akorát projasnila a začalo naplno pálit sluníčko. K dusnu se tak přidaly sluneční paprsky a počasí tak vytvořilo doslova smrtící podmínky pro naše bitevní vystoupení. Oproti dřívějším ročníkům chybělo na bitevní scéně stavení a jen zde trčelo do hůry několik kup sena. O to víc prostoru k manévrování a taky výhledu pro diváky však bylo posléze k mání při samotné ukázce. Poté, co jsme nastoupili (v koloně jsme měli dokonce rodilé Rakušáky z Vídně), vytáhli jsme do pole a povzbuzeni samotným vrchním velitelem, zbrojmistrem Benedekem, jsme vyrazili proti nepříteli. Pod zkušeným velením Hauptmanna Petráčka jsme podnikli několik ztečí. A ač zatlačeni nepřítelem (v souladu se scénářem), měli jsme, troufám si tvrdit, všichni po bitvě spokojený pocit z dobře odvedené práce. I podle nezávislých ohlasů z řad diváků se jednalo o jednu z nejpodařenějších rekonstrukcí za poslední léta. Ale vzhledem k extrémnímu počasí si ne všichni z nás mohli užít zaslouženého potlesku při nástupu. Vojta, Michal a Adam patrně během dopoledne podcenili pitný režim a museli hned po bitvě odejít rozdejchávat parno do chládku. Světlým bodem ale naopak bylo veřejné vyznamenání dvou „osmnáctníků“ za dlouhá léta věrné služby, a sice velitele Ládi Petráčka a korporála Jirky Němce.
Nu a po bitvě přišla zábava. U Polních myslivců jsme měli tradiční diskotéku, které jsem si ale já osobně zas tolik neužil, protože přibližně do půlnoci jsem rozdýchával únavu a přehřátí organismu z právě končícího dne a poté jsem dal přednost příjemné dámské společnosti stranou hlavního dění. :-)
Po krátkém schrupnutí jsme nakonec v neděli ráno poměrně ve spěchu a brzy balili své saky paky, protože se začal rychle blížit hrozivě vypadající mrak, z něhož nakonec opravdu i sprchlo. Měli jsme ale štěstí, že takováto nepřízeň počasí nás zastihla až úplně ke konci celé akce, kdy už těch pár kapek opravdu nevadilo. Celkově je třeba o letošním Chlumu mluvit jako o jednoznačně vydařené akci.

Mladší Regimentstambor Lukáš Dulíček

Níže několik momentek z akce:

Celé album na: dolka.rajce.idnes.cz/

Fotogalerie

© Copyright 2012 - Historický C. k. řadový pěší pluk č. 18, z.s.